Jób 31

1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

Avevo stretto con gli occhi un patto di non fissare neppure una vergine.

2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

Che parte mi assegna Dio di lassù e che porzione mi assegna l'Onnipotente dall'alto?

3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

Non è forse la rovina riservata all'iniquo e la sventura per chi compie il male?

4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

Non vede egli la mia condotta e non conta tutti i miei passi?

5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

Se ho agito con falsità e il mio piede si è affrettato verso la frode,

6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

mi pesi pure sulla bilancia della giustizia e Dio riconoscerà la mia integrità.

7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

Se il mio passo è andato fuori strada e il mio cuore ha seguito i miei occhi, se alla mia mano si è attaccata sozzura,

8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

io semini e un altro ne mangi il frutto e siano sradicati i miei germogli.

9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

Se il mio cuore fu sedotto da una donna e ho spiato alla porta del mio prossimo,

10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

mia moglie macini per un altro e altri ne abusino;

11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

difatti quello è uno scandalo, un delitto da deferire ai giudici,

12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

quello è un fuoco che divora fino alla distruzione e avrebbe consumato tutto il mio raccolto.

13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

Se ho negato i diritti del mio schiavo e della schiava in lite con me,

14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

che farei, quando Dio si alzerà, e, quando farà l'inchiesta, che risponderei?

15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

Chi ha fatto me nel seno materno, non ha fatto anche lui? Non fu lo stesso a formarci nel seno?

16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

Mai ho rifiutato quanto brama il povero, né ho lasciato languire gli occhi della vedova;

17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

mai da solo ho mangiato il mio tozzo di pane, senza che ne mangiasse l'orfano,

18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

poiché Dio, come un padre, mi ha allevato fin dall'infanzia e fin dal ventre di mia madre mi ha guidato.

19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

Se mai ho visto un misero privo di vesti o un povero che non aveva di che coprirsi,

20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

se non hanno dovuto benedirmi i suoi fianchi, o con la lana dei miei agnelli non si è riscaldato;

21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

se contro un innocente ho alzato la mano, perché vedevo alla porta chi mi spalleggiava,

22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

mi si stacchi la spalla dalla nuca e si rompa al gomito il mio braccio,

23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

perché mi incute timore la mano di Dio e davanti alla sua maestà non posso resistere.

24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

Se ho riposto la mia speranza nell'oro e all'oro fino ho detto: «Tu sei la mia fiducia»;

25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

se godevo perché grandi erano i miei beni e guadagnava molto la mia mano;

26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

se vedendo il sole risplendere e la luna chiara avanzare,

27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

si è lasciato sedurre in segreto il mio cuore e con la mano alla bocca ho mandato un bacio,

28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

anche questo sarebbe stato un delitto da tribunale, perché avrei rinnegato Dio che sta in alto.

29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

Ho gioito forse della disgrazia del mio nemico e ho esultato perché lo colpiva la sventura,

30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

io che non ho permesso alla mia lingua di peccare, augurando la sua morte con imprecazioni?

31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

Non diceva forse la gente della mia tenda: «A chi non ha dato delle sue carni per saziarsi?».

32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

All'aperto non passava la notte lo straniero e al viandante aprivo le mie porte.

33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

Non ho nascosto, alla maniera degli uomini, la mia colpa, tenendo celato il mio delitto in petto,

34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

come se temessi molto la folla, e il disprezzo delle tribù mi spaventasse, sì da starmene zitto senza uscire di casa.

35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.