Jób 31

1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

"Aku telah menetapkan syarat bagi mataku, masakan aku memperhatikan anak dara?

2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

Karena bagian apakah yang ditentukan Allah dari atas, milik pusaka apakah yang ditetapkan Yang Mahakuasa dari tempat yang tinggi?

3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

Bukankah kebinasaan bagi orang yang curang dan kemalangan bagi yang melakukan kejahatan?

4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

Bukankah Allah yang mengamat-amati jalanku dan menghitung segala langkahku?

5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

Jikalau aku bergaul dengan dusta, atau kakiku cepat melangkah ke tipu daya,

6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

biarlah aku ditimbang di atas neraca yang teliti, maka Allah akan mengetahui, bahwa aku tidak bersalah.

7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

Jikalau langkahku menyimpang dari jalan, dan hatiku menuruti pandangan mataku, dan noda melekat pada tanganku,

8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

maka biarlah apa yang kutabur, dimakan orang lain, dan biarlah tercabut apa yang tumbuh bagiku.

9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

Jikalau hatiku tertarik kepada perempuan, dan aku menghadang di pintu sesamaku,

10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

maka biarlah isteriku menggiling bagi orang lain, dan biarlah orang-orang lain meniduri dia.

11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

Karena hal itu adalah perbuatan mesum, bahkan kejahatan, yang patut dihukum oleh hakim.

12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

Sesungguhnya, itulah api yang memakan habis, dan menghanguskan seluruh hasilku.

13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

Jikalau aku mengabaikan hak budakku laki-laki atau perempuan, ketika mereka beperkara dengan aku,

14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

apakah dayaku, kalau Allah bangkit berdiri; kalau Ia mengadakan pengusutan, apakah jawabku kepada-Nya?

15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

Bukankah Ia, yang membuat aku dalam kandungan, membuat orang itu juga? Bukankah satu juga yang membentuk kami dalam rahim?

16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

Jikalau aku pernah menolak keinginan orang-orang kecil, menyebabkan mata seorang janda menjadi pudar,

17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

atau memakan makananku seorang diri, sedang anak yatim tidak turut memakannya

18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

--malah sejak mudanya aku membesarkan dia seperti seorang ayah, dan sejak kandungan ibunya aku membimbing dia--;

19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

jikalau aku melihat orang mati karena tidak ada pakaian, atau orang miskin yang tidak mempunyai selimut,

20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

dan pinggangnya tidak meminta berkat bagiku, dan tidak dipanaskannya tubuhnya dengan kulit bulu dombaku;

21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

jikalau aku mengangkat tanganku melawan anak yatim, karena di pintu gerbang aku melihat ada yang membantu aku,

22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

maka biarlah tulang belikatku lepas dari bahuku, dan lenganku dipatahkan dari persendiannya.

23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

Karena celaka yang dari pada Allah menakutkan aku, dan aku tidak berdaya terhadap keluhuran-Nya.

24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

Jikalau aku menaruh kepercayaan kepada emas, dan berkata kepada kencana: Engkaulah kepercayaanku;

25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

jikalau aku bersukacita, karena kekayaanku besar dan karena tanganku memperoleh harta benda yang berlimpah-limpah;

26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

jikalau aku pernah memandang matahari, ketika ia bersinar, dan bulan, yang beredar dengan indahnya,

27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

sehingga diam-diam hatiku terpikat, dan menyampaikan kecupan tangan kepadanya,

28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

maka hal itu juga menjadi kejahatan yang patut dihukum oleh hakim, karena Allah yang di atas telah kuingkari.

29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

Apakah aku bersukacita karena kecelakaan pembenciku, dan bersorak-sorai, bila ia ditimpa malapetaka

30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

--aku takkan membiarkan mulutku berbuat dosa, menuntut nyawanya dengan mengucapkan sumpah serapah! --

31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

Jikalau orang-orang di kemahku mengatakan: Siapa yang tidak kenyang dengan lauknya?

32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

--malah orang asingpun tidak pernah bermalam di luar, pintuku kubuka bagi musafir! --

33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

Jikalau aku menutupi pelanggaranku seperti manusia dengan menyembunyikan kesalahanku dalam hatiku,

34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

karena aku takuti khalayak ramai dan penghinaan kaum keluarga mengagetkan aku, sehingga aku berdiam diri dan tidak keluar dari pintu!

35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

Ah, sekiranya ada yang mendengarkan aku! --Inilah tanda tanganku! Hendaklah Yang Mahakuasa menjawab aku! --Sekiranya ada surat tuduhan yang ditulis lawanku!

36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

Sungguh, surat itu akan kupikul, dan akan kupakai bagaikan mahkota.

37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

Setiap langkahku akan kuberitahukan kepada-Nya, selaku pemuka aku akan menghadap Dia.

38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

Jikalau ladangku berteriak karena aku dan alur bajaknya menangis bersama-sama,

39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

jikalau aku memakan habis hasilnya dengan tidak membayar, dan menyusahkan pemilik-pemiliknya,

40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.

maka biarlah bukan gandum yang tumbuh, tetapi onak, dan bukan jelai, tetapi lalang." Sekianlah kata-kata Ayub.