Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
J’ai fait un pacte avec mes yeux pour ne pas même penser à une vierge.
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
Car autrement quelle part d’en haut aurait Dieu pour moi, et quel héritage des cieux, le Tout-Puissant?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Est-ce que la ruine n’est pas pour le méchant, et l’aliénation des héritages pour ceux qui opèrent l’injustice?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Dieu ne considère-t-il pas mes voies, et tous mes pas, ne les compte-t-il point?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
Si j’ai marché dans la vanité; si mon pied s’est hâté dans la ruse;
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
Que Dieu me pèse dans une balance juste, et qu’il connaisse ma simplicité.
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
Que si mon pas s’est détourné de la voie, et si mon cœur a suivi mes yeux, et si à mes mains s’est attachée quelque souillure;
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
Que je sème et qu’un autre mange, et que ma race soit arrachée jusqu’à la racine.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
Si mon cœur a été séduit au sujet d’une femme, et si à la porte de mon ami j’ai dressé des embûches;
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
Que ma femme soit la prostituée d’un autre, et que d’autres la déshonorent.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
Car l’adultère est un crime énorme, et une iniquité très grande.
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
C’est un feu qui dévore jusqu’à la perdition, et qui extirpe toutes les productions.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
Si j’ai dédaigné d’aller en jugement avec mon serviteur et ma servante, lorsqu’ils disputaient contre moi.
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
(Car que ferai-je, lorsque Dieu se lèvera pour me juger? et lorsqu’il m’interrogera, que lui répondrai-je?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
N’est-ce pas celui qui m’a fait dans le sein de ma mère, qui l’a fait lui aussi, et le même qui m’a formé en elle?)
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
Si j’ai refusé aux pauvres ce qu’ils voulaient, et si j’ai fait attendre les yeux de la veuve;
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
Si j’ai mangé seul ma bouchée de pain, et si le pupille n’en a pas mangé aussi:
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
(Car dès mon enfance la compassion a crû avec moi, et du sein de ma mère elle est sortie avec moi.)
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
Si j’ai détourné mes yeux de celui qui mourait, parce qu’il n’avait pas de quoi se couvrir, et du pauvre qui était sans vêtement;
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
Si ses flancs ne m’ont pas béni, et s’il n’a pas été réchauffé par les toisons de mes brebis:
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
Si j’ai levé ma main contre un orphelin, même lorsque je me voyais supérieur à la porte de la ville:
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
Que mon épaule tombe séparée de sa jointure, et que mon bras avec tous mes os soit entièrement brisé:
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
Car j’ai toujours craint Dieu comme des îlots soulevés au-dessus de moi, et je n’ai pu supporter le poids de sa majesté.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
Si j’ai pris l’or pour ma force, et si j’ai dit à l’or affiné: Tu es ma confiance:
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
Si je me suis livré à l’allégresse à cause de mes abondantes richesses, et parce que ma main a trouvé des biens en très grand nombre;
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
Si j’ai vu le soleil, lorsqu’il brillait de son vif éclat, et la lune marchant dans son clair,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
Et si mon cœur s’est livré à la joie en secret, et si j’ai baisé ma main de ma bouche;
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
Ce qui est une iniquité très grande, et nier le Dieu très haut:
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
Si je me suis réjoui de la ruine de celui qui me haïssait, et si j’ai bondi de joie de ce que le malheur l’avait atteint:
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
(Car je n’ai pas permis à ma bouche de pécher en cherchant à maudire son âme.)
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
Si les hommes de ma tente n’ont pas dit: Qui nous donnera de nous rassasier de sa chair?
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
(L’étranger en effet n’est pas resté dehors; ma porte a toujours été ouverte au voyageur.)
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
Si comme homme, j’ai tenu mon péché secret, et si j’ai caché dans mon sein mon iniquité;
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
Si j’ai été saisi d’effroi à cause de la grande multitude, et si le mépris de mes reproches m’a épouvanté, et si je ne me suis pas plutôt tenu dans le silence, sans sortir de ma porte:
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Qui me donnera quelqu’un qui m’entende, afin que le Tout-Puissant écoute mon désir, et que celui qui juge, écrive lui-même un livre,
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
Afin que sur mon épaule je porte ce livre, et que je le mette comme une couronne autour de ma tête?
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
À chacun de mes pas j’en prononcerai les paroles, et je le présenterai comme à un prince.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
Si la terre qui m’appartient crie contre moi, et que ses sillons pleurent avec elle;
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
Si j’ai mangé ses fruits sans argent, et si j’ai affligé l’âme de ses cultivateurs:
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
Qu’au lieu de blé il me naisse des ronces, et au lieu d’orge, des épines.
