Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
A covenant, I solemnised for mine eyes, —How then could I gaze upon a virgin?
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
Or what would have been my portion of GOD from above? Or what inheritance of the Almighty from on high?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Is there not calamity, for the perverse? and misfortune, for the workers of iniquity?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Would, he, not see my ways? and of all my steps, take account?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
Verily I walked not in falsity, nor did my foot haste unto deceit: —
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
Let him weigh me in balances of righteousness, —and let GOD take note of mine integrity!
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
If my goings have swerved from the way, —and, after mine eyes, hath gone my heart, and, to my hands, hath adhered any stain,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
Let me sow but, another, eat. And let, what I have springing up, be uprooted!
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
If my heart hath been enticed unto a woman, or, by the door of my neighbour, I have lien in wait,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
Let my wife, grind to another, and, over her, let others bend!
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
Surely that had been a shameful thing! and that an iniquity for the judges!
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
Surely, a fire, had that been, which, unto destruction, would have consumed, and, of all mine increase, had it torn up the root.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
If I refused the right of my servant, or my handmaid, when they contended with me,
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
What then could I have done when GOD rose up? And, when he visited, what could I have answered him?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
Did not he who, in the womb, made me, make him? And is not he who formed us in the body one?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
If I withheld—from pleasure—the poor, or, the eyes of the widow, I dimmed;
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
Or, used to eat my morsel alone, so that the fatherless did not eat thereof;
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
Surely, from my youth, he grew up to me, as to a father, and, from my birth, I acted as guide to her:
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
If I saw one perishing for lack of clothing, or that the needy had no covering;
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
If his loins did not bless me, or if, with the fleece of my lambs, he did not warm himself;
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
If I shook—against the fatherless—my hand, when I saw, in the gate, his need of my help,
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
Let, my shoulder, from the shoulder-blade, fall, and, my arm, from the upper bone, be broken;
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
For, a dread unto me, was calamity from GOD, and, from his majesty, I could not escape.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
If I made gold my stay, and, to precious metal, said, My confidence!
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
If I rejoiced because great was my substance, and, an abundance, my hand had discovered;
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
If I looked at the sun, when it flashed forth light, or at the moon, majestically marching along;
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
And befooled secretly was my heart, so that my hand kissed my mouth,
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
That too, had been a judicial iniquity, For I should have been false to GOD, above.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
If rejoiced in the misfortune of him that hated me, or exulted when calamity found him; —
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
Neither did I suffer my palate to sin, by asking, with a curse, for his life:
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
If the men of my household have not said, Oh for some of his flesh—we cannot get filled,
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
Outside, the sojourner lodged not for the night, My doors—to the wayfarer, I threw open.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
If I covered, like Adam, my transgressions, by hiding in my bosom mine iniquity,
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
Then let me be made to tremble at a great throng, yea let, the contempt of families, terrify me, so that, keeping silence, I shall not go out of the door!
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Oh that I had one to hear me, Lo! my crossmark, May, the Almighty, answer me! And would that, a book, mine opponent had written!
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
Oh! would I not, upon my shoulder, lift it, or bind it as a crown upon me;
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
The number of my footsteps, I would declare to him, Like a noble, would I draw near to him.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
If, against me, my ground used to cry out, and, together, my ridges did weep;
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
If, the strength thereof, I used to eat, without payment, and, the soul of the holders thereof, I made groan;
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
Instead of wheat, let there come forth bramble, and, instead of barley, a bad-smelling weed! Ended are the words of Job.
