Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
“I made a covenant for my eyes, And how do I attend to a virgin?
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
And what [is] the portion of God from above? And the inheritance of the Mighty from the heights?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Is not calamity to the perverse? And strangeness to workers of iniquity?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Does He not see my ways, And number all my steps?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
If I have walked with vanity, And my foot hurries to deceit,
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
He weighs me in righteous balances, And God knows my integrity.
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
If my step turns aside from the way, And my heart has gone after my eyes, And blemish has cleaved to my hands,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
Let me sow—and another eat, And let my products be rooted out.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
If my heart has been enticed by a woman, And I laid wait by the opening of my neighbor,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
Let my wife grind to another, And let others bend over her.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
For it [is] a wicked thing, and a judicial iniquity;
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
For it [is] a fire, it consumes to destruction, And takes root among all my increase,
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
If I despise the cause of my manservant, And of my handmaid, In their contending with me,
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
Then what do I do when God arises? And when He inspects, What do I answer Him?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
Did He that made me in the womb not make him? Indeed, One prepares us in the womb.
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
If I withhold the poor from pleasure, And consume the eyes of the widow,
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
And I eat my morsel by myself, And the orphan has nothing [to] eat of it,
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
(But from my youth He grew up with me as [with] a father, And from the belly of my mother I am led),
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
If I see [any] perishing without clothing, And there is no covering for the needy,
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
If his loins have not blessed me, And from the fleece of my sheep He does not warm himself,
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
If I have waved my hand at the fatherless, When I see [him] in the gate of my court,
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
Let my shoulder fall from its blade, And the bone from my arm be broken.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
For calamity [from] God [is] a dread to me, And because of His excellence I am not able.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
If I have made gold my confidence, And to the pure gold have said, My trust;
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
If I rejoice because my wealth [is] great, And because my hand has found abundance,
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
If I see the light when it shines, And the precious moon walking,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
And my heart is enticed in secret, And my hand kisses my mouth,
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
It also [is] a judicial iniquity, For I had lied to God above.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
If I rejoice at the ruin of my hater, And stirred up myself when evil found him,
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
Indeed, I have not permitted my mouth to sin, To ask with an oath his life.
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
If not, say, O men of my tent: O that we had of his flesh, we are not satisfied.
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
A stranger does not lodge in the street, I open my doors to the traveler.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
If I have covered my transgressions as Adam, To hide my iniquity in my bosom,
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
Because I fear a great multitude, And the contempt of families frightens me, Then I am silent, I do not go out of the opening.
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Who gives to me a hearing? Behold, my mark. The Mighty One answers me, And my adversary has written a bill.
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
If not—on my shoulder I take it up, I bind it [as] a crown on myself.
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
The number of my steps I tell Him, As a leader I approach Him.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
If my land cries out against me, And together its furrows weep,
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
If I consumed its strength without money, And the life of its possessors, I have caused to breathe out,
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
Instead of wheat let a thorn go forth, And instead of barley a useless weed!” The words of Job are finished.
