Jób 31

1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

A covenant had I made with my eyes: how then should I fix my look on a virgin?

2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

And what then would have been my portion of God from above? and what lot of the Almighty from on high?

3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

Is not calamity [ready] for the unjust? and misfortune for the wrong-doers?

4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

Behold, he truly seeth my ways, and numbereth all my steps;

5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

[And knoweth] whether I have walked with vain desires, or if my foot hath hastened after deceit.

6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

Let him weigh me then in a righteous balance, and let God acknowledge my integrity,

7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

If my step have turned aside from the [proper] way, and my heart have walked after my eyes, and if any blemish have cleaved to my hands:

8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

Then let me sow, and let another eat; and let what I have growing be rooted out.

9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

If my heart have been beguiled toward a woman, or if I have lain in wait at my neighbor's door:

10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

Then may my wife labor at the mill for another, and may strangers ill-use her;

11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

For this would be incest; yea, it would be an iniquity [to be punished by] the judges;

12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

For it would be a fire that consumeth down to the place of corruption, and would root out all my products.

13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

If ever I cast aside the justice due to my man-servant and my maid-servant, when they contended with me:

14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

What then could I do when God should rise up? and when he should investigate, what could I answer him?

15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

Did not he that made me make him born or a woman? and did not the same one fashion us in the womb?

16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

If ever I denied the wish of the indigent, or ever allowed the eyes of the widow to fall [in vain hopes];

17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

Or if ever I ate my bread by myself alone, and the fatherless did not eat thereof;

18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

(For from my youth he was brought up with me, as though we were of one father, and I have guided her [as though she was sprung] from my mother's womb; )

19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

If ever I saw any one perishing for want of clothing, or the needy without covering:

20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

If his loins have not blessed me, and if he have not been warmed with the fleece of my sheep;

21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

If I have swung my hand against the fatherless, because I saw in the gate those that would help me:

22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

Then may my shoulder fall from my shoulder-blade, and my arm be broken from the channel-bone;

23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

For dreaded by me was the calamitous punishment of God, and against his highness I can accomplish nothing.

24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

If I have made gold my confidence, or have said to the fine gold, Thou art my trust:

25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

If ever I rejoiced because my wealth was abundant, and because my hand had gotten much;

26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

If ever I looked at the light [of the sun] when he shone brightly and on the moon walking in splendor:

27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

And my heart became misled in secret, and my hand kissed my mouth:

28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

This also were an iniquity to be punished by the judge; for thus would I have denied the God that is above.

29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

If ever I rejoiced at the downfall of him that hated me, or was elated when evil befell him; —

30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

But I suffered not my mouth to sin by denouncing with a curse his soul: —

31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

If the men of my tent said not, Oh is there one that is not satisfied of his flesh; —

32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

In the street a stranger had not to lodge; my doors I held open to the roadside;

33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

If I covered up my transgressions like a common man, by hiding in my bosom my iniquity;

34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

Because I dreaded the great multitude, or because the contempt of families did terrify me, so that I kept silence, and dared not to go out of the door; —

35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

Oh who will bring me one that would hear me! behold, here is my plea; may the Almighty answer me; and any record which my opponent may have written, —

36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

Surely upon my shoulder would I carry it: I would bind it as a crown unto me.

37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

The number of my steps would I tell him: as [to] a prince would I go near unto him.—

38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

If my land ever cried out because of me, or if its furrows wept together;

39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

If I ever consumed its strength without payment, or caused the soul of its owners to grieve:

40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.

Then may instead of wheat, thorns come forth, and instead of barley, cockle. (Here end the words of Job.)