Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
I vowed to myself never to look with desire at young women.
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
What should people expect to receive from God? What reward should the Almighty on high give them?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Isn't it disaster for the wicked and destruction for those who do wrong?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Doesn't God see everything I do—even count every step I take?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
Have I lived a deceitful life? Have I been eager to tell lies?
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
No! Let God weigh me on the scales of his justice and let him discover my integrity.
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
If I have wandered from God's way, if I have let what I see become my desires, if there's any stain of sin on my hands,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
then let someone else eat what I have sown, and all that I have grown be uprooted.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
If a woman has seduced me, or if I have looked for an opportunity to sleep with my neighbor's wife,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
then let my wife serve another, let other men sleep with her.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
For that would be wicked, a sin deserving punishment,
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
for this sin is like a fire that leads to destruction, destroying everything I have.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
If I had refused to listen to my menservants or maidservants when they brought their complaints to me,
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
what would I do when God came to judge me? How would I reply if he investigated me?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
Didn't the same God make all of us?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
Have I refused to give the poor what they needed, or caused widows to despair?
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
Have I even eaten just a piece of bread by myself? Haven't I always shared my food with orphans?
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
From when I was young I was a father to orphans and took care of widows.
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
If ever I saw someone needing clothes, the poor without anything to wear,
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
they always thanked me for the wool clothing that kept them warm.
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
If I raised my hand to hit an orphan, confident that if it came to court the judges would be on my side,
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
then let my shoulder be pulled from its joint, my arm wrenched out of its socket.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
Since I'm terrified of what punishment God may have in store for me, and because of his majesty, I could never do this.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
Have I put my trust in gold, calling fine gold, ‘My security’?
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
Have I delighted in being rich, happy at all my wealth I had gained?
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
Have I looked at the sun shining so brilliantly or the moon moving in majesty across the sky
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
and been tempted to secretly worship them by kissing my hand to them in devotion?
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
This too would be a sin deserving punishment for it would mean I had denied God above.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
Have I ever been happy when disaster destroyed those who hated me, or celebrated when evil took them down?
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
I have never allowed my mouth to sin by putting a curse on someone's life.
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
Haven't my family asked, ‘Is there anyone who has not eaten as much as they wanted of his food?’
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
I have never let strangers sleep in the street; I have opened my doors to travelers.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
Have I concealed my sins from others, hiding my wrongdoing deep inside me?
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
Was I afraid of what everybody else would think, scared of the contempt families would show me, so that I kept quiet and didn't go outside?
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Why won't anyone listen to what I'm saying! I'm signing my name to endorse everything I've said. Let the Almighty answer me. Let my accuser write down what he is charging me with.
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
I would hold them up high; I would wear them on my head like a crown.
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
I would explain to him everything I'd done; I would hold my head high before him.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
If my land has cried out against me; if her furrows have wept over me;
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
if I have taken its crops without payment or if I have caused harm to the farmers;
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
then let thorns grow instead of wheat, and weeds instead of barley.” The words of Job are ended.
