Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
Jeg sluttede en Pagt med mit Øje om ikke at se paa en Jomfru;
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
hvad var ellers min Lod fra Gud hist oppe, den Arv, den Almægtige gav fra det høje?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Har ikke den lovløse Vanheld i Vente, Udaadsmændene Modgang?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Ser han ej mine Veje og tæller alle mine Skridt?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
Har jeg holdt til med Løgn, og hasted min Fod til Svig —
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
paa Rettens Vægtskaal veje han mig, saa Gud kan kende min Uskyld —
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
er mit Skridt bøjet af fra Vejen, og har mit Hjerte fulgt mine Øjne, hang noget ved mine Hænder,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
da gid jeg maa saa og en anden fortære, og hvad jeg planted, oprykkes med Rode!
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
Blev jeg en Daare paa Grund af en Kvinde, og har jeg luret ved Næstens Dør,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
saa dreje min Hustru Kværn for en anden, og andre bøje sig over hende!
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
Thi sligt var Skændselsdaad, Brøde, der drages for Retten,
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
ja, Ild, der æder til Afgrunden og sætter hele min Høst i Brand!
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
Har jeg ringeagtet min Træls og min Trælkvindes Ret, naar de trættede med mig,
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
hvad skulde jeg da gøre, naar Gud stod op, hvad skulde jeg svare, naar han saa efter?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
Har ikke min Skaber skabt ham i Moders Skød, har en og samme ej dannet os begge i Moders Liv?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
Har jeg afslaaet ringes Ønske, ladet Enkens Øjne vansmægte,
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
var jeg ene om at spise mit Brød, har den faderløse ej spist deraf —
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
nej, fra Barnsben fostred jeg ham som en Fader, jeg ledede hende fra min Moders Skød.
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
Har jeg set en Stakkel blottet for Klæder, en fattig savne et Tæppe —
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
visselig nej, hans Hofter velsigned mig, naar han varmed sig i Uld af mine Lam.
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
Har jeg løftet min Baand mod en faderløs, fordi jeg var vis paa Medhold i Retten,
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
saa falde min Skulder fra Nakken, saa rykkes min Arm af Led!
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
Thi Guds Rædsel var kommet over mig, og naar han rejste sig, magted jeg intet!
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
Har jeg slaaet min Lid til Guld, kaldt det rene Guld min Fortrøstning,
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
var det min Glæde, at Rigdommen voksed, og at min Haand fik sanket saa meget,
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
saa jeg, hvorledes Sollyset straaled, eller den herligt skridende Maane,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
og lod mit Hjerte sig daare i Løn, saa jeg hylded dem med Kys paa min Haand —
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
ogsaa det var Brøde, der drages for Retten, thi da fornægted jeg Gud hist oppe.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
Var min Avindsmands Fald min Glæd jubled jeg, naar han ramtes af Vanheld —
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
nej, jeg tillod ikke min Gane at synde, saa jeg bandende kræved hans Sjæl.
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
Har min Husfælle ej maattet sige: »Hvem mættedes ej af Kød fra hans Bord« —
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
nej, den fremmede laa ej ude om Natten, jeg aabned min Dør for Vandringsmænd.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
Har jeg skjult mine Synder, som Mennesker gør, saa jeg dulgte min Brøde i Brystet
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
af Frygt for den store Hob, af Angst for Stamfrænders Ringeagt, saa jeg blev inden Døre i Stilhed! —
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Ak, var der dog en, der hørte paa mig! Her er mit Bomærke — lad den Almægtige svare! Havde jeg blot min Modparts Indlæg!
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
Sandelig, tog jeg det paa min Skulder, kransed mit Hoved dermed som en Krone,
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
svared ham for hvert eneste Skridt og mødte ham som en Fyrste.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
Har min Mark maattet skrige over mig og alle Furerne græde,
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
har jeg tæret dens Kraft uden Vederlag, udslukt dens Ejeres Liv,
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
saa gro der Tjørn for Hvede og Ukrudt i Stedet for Byg! Her ender Jobs Ord.
