Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
Paipi te ka mik neh ka saii dongah me tlam lae oila te ka yakming eh?
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
A so lamkah Pathen khoyo neh hmuensang lamkah Tlungthang rho te menim?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Boethae ham rhainah neh boethae aka saii ham yoethaenah moenih a?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Amah loh ka longpuei a hmuh tih ka khokan boeih he a tae moenih a?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
A poeyoek taengah ka pongpa tih ka kho loh a hlangthai palat taengla a tawn uh atah,
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
Duengnah cooi dongah kai n'khiing saeh lamtah Pathen loh ka muelhtuetnah ming saeh.
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
Longpuei lamloh ka khokan a buung atah, ka mik hnukah ka lungbuei cet tih ka kut dongah a lolhmaih a kap atah,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
ka soem vaengah a tloe loh ca saeh lamtah ka cadil rhoek te ha uh saeh.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
Huta loh ka lungbuei a hlae tih ka hui kah thohka ah ka rhongngol atah,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
Ka yuu loh a tloe la kuelh saeh lamtah a taengah hlang tloe bakop mai saeh.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
Te dongah te khonuen rhamtat neh te te thaesainah rhokhan ni.
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
Te hmai loh Abaddon duela a hlawp tih ka cangvuei te boeih ha.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
Ka salpa neh ka salnu loh kai taengah a tuituk vaengah tiktamnah ka hnawt atah,
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
Pathen a thoh vaengah balae ka saii vetih n'hip vaengah amah te metlam ol ka mael eh?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
Bungko khuiah kai aka saii loh anih a saii moenih a? Kaimih he bung khuiah pakhat la n'cuen sak.
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
tattloel kah kongaih te ka hloh pah tih nuhmai mik te ka khah sak koinih,
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
Kamah buhkam te kamah bueng loh ka caak tih cadah loh ca pawt koinih,
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
Ka camoe lamloh napa bangla ka taengah pantai tih nuhmai khaw a nu bung lamloh ka mawt.
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
Pueinak mueh tih himbai tling la aka milh khodaeng te ka hmuh mai tih,
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
A pumpu, a pumpu ah kai n'uem uh vaengah ka tu mul neh ka hlung pawt mai koinih,
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
Vongka ah kai bomkung te ka hmuh vaengah ka kut he cadah soah ka ka thueng atah,
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
ka laengpang he a hnuk lamloh rhul saeh lamtah ka ban a cung dong lamloh tlawt mai saeh.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
Pathen taengkah rhainah te kai ham ka birhihnah la a om dongah a boeimangnah te ka noeng moenih.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
Sui te ka uepnah la ka khueh tih sui cilh te ka pangtungnah la ka thui koinih,
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
Ka thadueng len tih ka kut loh a khuet la a hmuh dongah ka kokhahnah atah,
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
Vangnah dongah a thangthen tih hla vang a thoeih te ka hmuh vaengah,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
ka lungbuei he yinhnuk ah hloih tih ka kut loh ka ka te mok koinih.
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
He khaw a so kah Pathen taengah ka basa la om vetih thaesainah lai la om ni.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
Ka lunguet kah yoethaenah dongah ka kohoe tih yoethae loh anih taengla a thoeng te ka haenghang puei atah,
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
A hinglu te thaephoeinah neh hoe hamla ka ka he laihmu la ka khueh aih moenih.
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
Ka dap kah hlang rhoek loh, “U long nim a maeh te a cung pawt la a paek eh?” a ti uh moenih a?
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
Ka thohkhaih kah yinlai te caehlong ka ong pah tih vongvoel ah a rhaeh moenih.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
Hlang bangla ka boekoeknah ka dah tih, kai kathaesainah he ka thindang ah ka det mai akhaw,
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
hlangping te yet taengah ka sarhing tih huiko kah nueihbu loh kai n'rhihyawp sak. Te dongah ka kuemsuem tih thohka la ka moe pawh.
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Kai taengkah aka hnatun la kamah taengah u long nim m'paek lah mako? Ka kutha he Tlungthang loh kai n'doo saeh lamtah ka tuituknah he hlang loh cabu la daek saeh.
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
Te te ka laengpang ah ka koh vetih te te ka soah rhuisam la ka laikoeinah het mahpawt nim?
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
Ka khokan tarhing la a taengah ka puen lah vetih anih te rhaengsang bangla ka paan lah mako.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
Ka khohmuen loh kai m'pang thil tih a kong te rhenten rhap koinih,
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
A thadueng te tangka mueh la ka caak tih a kungmah kah hinglu ka yawn sak atah,
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
Cang yueng la mutlo hling, cangtun yueng la saeldol khaw poe saeh,” a ti. Job kah ol bawt coeng.
