Jób 30

1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

Mas ahora los más mozos de días que yo, se rien de mí, cuyos padres yo desdeñara de ponerlos con los perros de mi ganado,

2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

Porque ¿para qué había yo menester la fuerza de sus manos, en los cuales pereció el tiempo?

3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

Por causa de la pobreza y de la hambre solos: que huían a la soledad, al lugar tenebroso, asolado y desierto.

4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

Que cogían malvas entre los árboles, y raíces de enebros para calentarse.

5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

Eran echados de entre las gentes, y todos les daban grita como a ladrón.

6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

Que habitaban en las barrancas de los arroyos, en las cavernas de la tierra, y en las piedras.

7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

Que bramaban entre las matas, y se congregaban debajo de las espinas.

8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

Hijos de viles, y hombres sin nombre: mas bajos que la misma tierra.

9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

Y ahora yo soy su canción, y soy hecho a ellos refrán.

10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

Abomínanme, aléjanse de mí; y aun de mi rostro no detuvieron su saliva.

11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

Porque Dios desató mi cuerda, y me afligió; y quitaron el freno delante de mi rostro.

12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

A la mano derecha se levantaron los muchachos; rempujaron mis pies, y pisaron sobre mí las sendas de su contrición.

13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

Mi senda derribaron: aprovecháronse de mi quebrantamiento; contra los cuales no hubo ayudador.

14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

Vinieron como por portillo ancho: revolviéronse por mi calamidad.

15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

Turbaciones se convirtieron sobre mí: combatieron como un viento mi voluntad, y mi salud como nube que pasa.

16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

Y ahora mi alma está derramada en mí: días de aflicción me han comprendido.

17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

De noche taladra sobre mí mis huesos, y mis pulsos no reposan.

18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

Con la grandeza de la fuerza del dolor mi vestidura es mudada; cíñeme como el collar de mi ropa.

19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

Derribóme en el lodo, y soy semejante al polvo, y a la ceniza.

20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

Clamo a ti, y no me oyes: me presento, y no me echas de ver.

21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

Háste tornado cruel para mí: con la fortaleza de tu mano me amenazas.

22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

Levantásteme, e hicísteme cabalgar sobre el viento, y derretiste en mí el ser.

23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

Porque yo conozco que me tornas a la muerte, y a la casa determinada a todo viviente.

24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

Mas él no extenderá la mano contra el sepulcro; ¿clamarán los sepultados cuando él los quebrantare?

25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

¿No lloré yo al afligido, y mi alma no se entristeció sobre el menesteroso?

26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

Cuando esperaba el bien, entonces me vino el mal; y cuando esperaba la luz, vino la oscuridad.

27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

Mis entrañas hierven, y no reposan: previniéronme días de aflicción.

28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

Denegrido anduve, y no por el sol: levantéme en la congregación, y clamé.

29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

Hermano fui de los dragones, y compañero de las hijas del avestruz.

30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

Mi cuero está denegrido sobre mí, y mis huesos se secaron con sequedad.

31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

Y mi arpa se tornó en luto, y mi órgano en voz de lamentantes.