Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
Porém agora riem de mim os mais jovens do que eu, cujos pais eu havia desdenhado até de os pôr com os cães de meu rebanho.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
De que também me serviria força de suas mãos, nos quais o vigor já pereceu?
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
Por causa da pobreza e da fome andavam sós; roem na terra seca, no lugar desolado e deserto em trevas.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
Que colhiam malvas entre os arbustos, e seu alimento eram as raízes dos zimbros.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
Do meio [das pessoas] eram expulsos, e gritavam contra eles, como a um ladrão.
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
Habitavam nos barrancos dos ribeiros secos, nos buracos da terra, e nas rochas.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
Bramavam entre os arbustos, e se ajuntavam debaixo das urtigas.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
Eram filhos de tolos, filhos sem nome, e expulsos de [sua] terra.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
Porém agora sirvo-lhes de chacota, e sou para eles um provérbio de escárnio.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
Eles me abominam [e] se afastam de mim; porém não hesitam em cuspir no meu rosto.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
Pois [Deus] desatou minha corda, e me oprimiu; por isso tiraram [de si] todo constrangimento perante meu rosto.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
À direita os jovens se levantam; empurram meus pés, e preparam contra mim seus caminhos de destruição.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
Destroem meu caminho, e promovem minha miséria, sem necessitarem que alguém os ajude.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
Eles vêm [contra mim] como que por uma brecha larga, [e] revolvem-se entre a desolação.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Pavores se voltam contra mim; perseguem minha honra como o vento, e como nuvem passou minha prosperidade.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
Por isso agora minha alma se derrama em mim; dias de aflição têm me tomado.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
De noite meus ossos se furam em mim, e meus pulsos não descansam.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
Por grande força [de Deus] minha roupa está estragada; ele me prendeu como a gola de minha roupa.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
Lançou-me na lama, e fiquei semelhante ao pó e à cinza.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
Clamo a ti, porém tu não me respondes; eu fico de pé, porém tu ficas [apenas] olhando para mim.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Tu te tornaste cruel para comigo; com a força de tua mão tu me atacas.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
Levantas-me sobre o vento, [e] me fazes cavalgar [sobre ele]; e dissolves o meu ser.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
Porque eu sei que me levarás à morte; e à casa determinada a todos os viventes.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
Porém não se estende a mão para quem está em ruínas, quando clamam em sua opressão?
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Por acaso eu não chorei pelo que estava em dificuldade, [e] minha alma não se angustiou pelo necessitado?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
Quando eu esperava o bem, então veio o mal; quando eu esperava a luz, veio a escuridão.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
Minhas entranhas fervem, e não se aquietam; dias de aflição me confrontam.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
Ando escurecido, mas não pelo sol; levanto-me na congregação, e clamo por socorro.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
Tornei-me irmão dos chacais, e companheiro dos avestruzes.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
Minha pele se escureceu sobre mim, e meus ossos se inflamam de febre.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Por isso minha harpa passou a ser para lamentação, e minha flauta para vozes dos que choram.
