Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
Porém agora se riem de mim os de menos edade do que eu, cujos paes eu teria desdenhado de pôr com os cães do meu rebanho.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
De que tambem me serviria a força das suas mãos? já de velhice se tinham esgotado n'elles.
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
De mingua e fome andavam sós, e recolhiam-se para os logares seccos, tenebrosos, assolados e desertos.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
Apanhavam malvas junto aos arbustos, e o seu mantimento eram as raizes dos zimbros.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
Do meio dos homens foram expulsos, e gritavam contra elles, como contra o ladrão:
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
Para habitarem nos barrancos dos valles, e nas cavernas da terra e das rochas.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
Bramavam entre os arbustos, e ajuntavam-se debaixo das ortigas.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
Eram filhos de doidos, e filhos de gente sem nome, e da terra foram expulsos.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
Porém agora sou a sua canção, e lhes sirvo de rifão.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
Abominam-me, e fogem para longe de mim, e do meu rosto não reteem o seu escarro.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
Porque Deus desatou o meu cordão, e me opprimiu, pelo que sacudiram de si o freio perante o meu rosto.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
Á direita se levantam os moços; empurram os meus pés, e preparam contra mim os seus caminhos de destruição.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
Desbarataram-me o meu caminho: promovem a minha miseria: não teem ajudador.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
Veem contra mim como por uma grande brecha, e revolvem-se entre a assolação.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Sobrevieram-me pavores; como vento perseguem a minha honra, e como nuvem passou a minha felicidade.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
E agora derrama-se em mim a minha alma: os dias da afflicção se apoderaram de mim.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
De noite se me traspassam os meus ossos, e os pulsos das minhas veias não descançam.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
Pela grandeza da força das dôres se demudou o meu vestido, e elle como o cabeção da minha tunica me cinge.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
Lançou-me na lama, e fiquei similhante ao pó e á cinza.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
Clamo a ti, porém tu não me respondes: estou em pé, porém para mim não attentas.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Tornaste-te a ser cruel contra mim: com a força da tua mão resistes violentamente.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
Levantas-me sobre o vento, fazes-me cavalgar sobre elle, e derretes-me o ser.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
Porque eu sei que me levarás á morte e á casa do ajuntamento determinado a todos os viventes.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
Porém não estenderá a mão para o montão de terra, se houve clamor n'elles contra mim na sua desventura.
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Porventura, não chorei sobre aquelle que estava afflicto? ou não se angustiou a minha alma pelo necessitado?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
Todavia aguardando eu o bem, então me veiu o mal, e esperando eu a luz, veiu a escuridão.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
As minhas entranhas ferveram e não estão quietas: os dias da afflicção me surprehenderam.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
Denegrido ando, porém não do sol, e, levantando-me na congregação, clamo por soccorro.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
Irmão me fiz dos dragões, e companheiro dos abestruzes.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
Ennegreceu-se a minha pelle sobre mim, e os meus ossos estão queimados do calor.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Pelo que se trocou a minha harmonia em lamentação, e o meu orgão em voz dos que choram.
