Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
然るに今は我よりも年少き者等われを笑ふ 彼等の父は我が賤しめて群の犬と並べ置くことをもせざりし者なり
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
またかれらの手の力もわれに何の用をかなさん 彼らは其氣力すでに衰へたる者なり
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
かれらは缺乏と饑とによりて痩おとろへ 荒かつ廢れたる暗き野にて乾ける地を咬む
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
すなはち灌木の中にて藜を摘み苕の根を食物となす
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
彼らは人の中より逐いださる 盜賊を追ふがごとくに人かれらを追ふて呼はる
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
彼等は懼ろしき谷に住み 土坑および磐穴に居り
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
灌木の中に嘶なき 荊棘の下に偃す
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
彼らは愚蠢なる者の子 卑むべき者の子にして國より撃いださる
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
しかるに今は我かれらの歌謠に成り 彼らの嘲哢となれり
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
かれら我を厭ふて遠く我を離れ またわが面に唾することを辭まず
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
神わが綱を解て我をなやましたまへば彼等もわが前にその韁を縱せり
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
この輩わが右に起あがり わが足を推のけ我にむかひて滅亡の路を築く
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
彼らは自ら便なき者なれども尚わが逕を毀ち わが滅亡を促す
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
かれらは石垣の大なる崩口より入がごとくに進み來り 破壞の中にてわが上に乗かかり
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
懼ろしき事わが身に臨み 風のごとくに我が尊榮を吹はらふ わが福祿は雲のごとくに消失す
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
今はわが心われの衷に鎔て流れ 患難の日かたく我を執ふ
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
夜にいれば我骨刺れて身を離る わが身を噬む者つひに休むこと無し
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
わが疾病の大なる能によりてわが衣服は醜き樣に變り 裏衣の襟の如くに我身に固く附く
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
神われを泥の中に投こみたまひて我は塵灰に等しくなれり
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
われ汝にむかひて呼はるに汝答へたまはず 我立をるに 汝只われをながめ居たまふ
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
なんぢは我にむかひて無情なりたまひ 御手の能力をもて我を攻撃たまふ
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
なんぢ我を擧げ風の上に乗て負去しめ 大風の音とともに消亡しめたまふ
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
われ知る汝はわれを死に歸らしめ一切の生物の終に集る家に歸らしめたまはん
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
かれは必ず荒垤にむかひて手を舒たまふこと有じ 假令人滅亡に陷るとも是等の事のために號呼ぶことをせん
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
苦みて日を送る者のために我哭ざりしや 貧しき者のために我心うれへざりしや
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
われ吉事を望みしに凶事きたり 光明を待しに黒暗きたれり
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
わが膓沸かへりて安からず 患難の日我に追及ぬ
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
われは日の光を蒙らずして哀しみつつ歩き 公會の中に立て助を呼もとむ
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
われは山犬の兄弟となり 駝鳥の友となれり
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
わが皮は黒くなりて剥落ち わが骨は熱によりて焚け
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
わが琴は哀の音となり わが笛は哭の聲となれり
