< Jób 30 >

1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
しかし今はわたしよりも年若い者が、かえってわたしをあざ笑う。彼らの父はわたしが卑しめて、群れの犬と一緒にさえしなかった者だ。
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
彼らの手の力からわたしは何を得るであろうか、彼らはその気力がすでに衰えた人々だ。
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
彼らは乏しさと激しい飢えとによって、かわいた荒れ地をかむ。
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
彼らは、ぜにあおいおよび灌木の葉を摘み、れだまの根をもって身を暖める。
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
彼らは人々の中から追いだされ、盗びとを追うように、人々は彼らを追い呼ばわる。
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
彼らは急流の谷間に住み、土の穴または岩の穴におり、
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
灌木の中にいななき、いらくさの下に押し合う。
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
彼らは愚かな者の子、また卑しい者の子であって、国から追いだされた者だ。
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
それなのに、わたしは今彼らの歌となり、彼らの笑い草となった。
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
彼らはわたしをいとい、遠くわたしをはなれ、わたしの顔につばきすることも、ためらわない。
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
神がわたしの綱を解いて、わたしを卑しめられたので、彼らもわたしの前に慎みを捨てた。
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
このともがらはわたしの右に立ち上がり、わたしを追いのけ、わたしにむかって滅びの道を築く。
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
彼らはわたしの道をこわし、わたしの災を促す。これをさし止める者はない。
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
彼らは広い破れ口からはいるように進みきたり、破壊の中をおし寄せる。
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
恐ろしい事はわたしに臨み、わたしの誉は風のように吹き払われ、わたしの繁栄は雲のように消えうせた。
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
今は、わたしの魂はわたしの内にとけて流れ、悩みの日はわたしを捕えた。
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
夜はわたしの骨を激しく悩まし、わたしをかむ苦しみは、やむことがない。
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
それは暴力をもって、わたしの着物を捕え、はだ着のえりのように、わたしをしめつける。
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
神がわたしを泥の中に投げ入れられたので、わたしはちり灰のようになった。
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
わたしがあなたにむかって呼ばわっても、あなたは答えられない。わたしが立っていても、あなたは顧みられない。
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
あなたは変って、わたしに無情な者となり、み手の力をもってわたしを攻め悩まされる。
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
あなたはわたしを揚げて風の上に乗せ、大風のうなり声の中に、もませられる。
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
わたしは知っている、あなたはわたしを死に帰らせ、すべての生き物の集まる家に帰らせられることを。
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
さりながら荒塚の中にある者は、手を伸べないであろうか、災の中にある者は助けを呼び求めないであろうか。
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
わたしは苦しい日を送る者のために泣かなかったか。わたしの魂は貧しい人のために悲しまなかったか。
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
しかしわたしが幸を望んだのに災が来た。光を待ち望んだのにやみが来た。
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
わたしのはらわたは沸きかえって、静まらない。悩みの日がわたしに近づいた。
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
わたしは日の光によらずに黒くなって歩き、公会の中に立って助けを呼び求める。
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
わたしは山犬の兄弟となり、だちょうの友となった。
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
わたしの皮膚は黒くなって、はげ落ち、わたしの骨は熱さによって燃え、
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
わたしの琴は悲しみの音となり、わたしの笛は泣く者の声となった。

< Jób 30 >