Jób 30

1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

Tetapi kini aku diejek oleh orang yang lebih muda. Dahulu ayah mereka kupandang terlalu hina untuk menjaga dombaku bersama anjing gembala.

2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

Bagiku mereka tidak berguna karena sudah kehabisan tenaga.

3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

Mereka lapar dan menderita sekali, sehingga makan akar kering di gurun yang sunyi.

4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

Mereka mencabut belukar di padang belantara lalu memakan baik daun maupun akarnya.

5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

Mereka diusir dengan tengking seperti orang mengusir maling.

6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

Mereka tinggal di dalam gua-gua; lubang-lubang di dinding gunung menjadi rumah mereka.

7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

Di rimba mereka meraung-raung seperti binatang, berkelompok di bawah semak belukar di hutan.

8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

Mereka tak bernama dan tak berharga, orang-orang yang sudah dihalau dari negerinya.

9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

Sekarang mereka datang dan aku ditertawakannya; bagi mereka, aku ini lelucon belaka.

10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

Aku dipandang oleh mereka hina dan keji, bahkan mukaku mereka ludahi.

11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

Karena Allah membuat aku lemah tidak berdaya, mereka melampiaskan amukan mereka.

12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

Gerombolan itu menyerang aku dari depan, dan kejatuhanku mereka rencanakan.

13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

Mereka memotong jalanku untuk membinasakan aku; tak seorang pun menghalangi ketika mereka menyerbu.

14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

Bagaikan banjir mereka dobrak tembok pertahananku; beramai-ramai mereka datang menindih tubuhku.

15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

Kedahsyatan meliputi diriku; bagaikan hembusan angin, harga diriku berlalu; bagaikan awan lewat, hilanglah kebahagiaanku.

16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

Sekarang hampir matilah aku; tak ada keringanan bagi deritaku.

17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

Pada waktu malam semua tulangku nyeri; rasa sakit yang menusuk tak kunjung berhenti.

18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

Allah mencengkeram aku pada leher bajuku sehingga pakaianku menggelambir pada tubuhku.

19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

Ke dalam lumpur aku dihempaskan-Nya, aku menjadi seperti sampah saja!

20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

Aku berseru kepada-Mu, ya Allah, Kau tak memberi jawaban; bila aku berdoa, Kau tak memperhatikan.

21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

Engkau berlaku kejam terhadapku, Kautindas aku dengan seluruh kekuatan-Mu.

22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

Engkau membiarkan angin melayangkan aku; dalam angin ribut Kauombang-ambingkan diriku.

23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

Aku tahu, Kaubawa aku kepada alam kematian, tempat semua yang hidup dikumpulkan.

24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

Mengapa Kau menyerang orang yang celaka, yang tak dapat berbuat apa pun kecuali mohon iba?

25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

Bukankah aku menangis bersama orang yang kesusahan, dan mengasihani orang yang berkekurangan?

26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

Aku mengharapkan bahagia dan terang, tapi kesukaran dan kegelapanlah yang datang.

27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

Aku terkoyak oleh duka dan nestapa; hari demi hari makin banyak yang kuderita.

28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

Di dalam kelam, tanpa cahaya, aku berkeliaran; aku berdiri di muka umum, minta pertolongan.

29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

Suaraku sedih penuh iba seperti tangis serigala dan burung unta.

30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

Kulitku menjadi hitam; tubuhku terbakar oleh demam.

31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

Dahulu kudengar musik gembira, kini hanya ratapan tangis belaka.