Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
Men koulye a, sila ki pi jenn pase m ap giyonnen m. Papa a sila mwen pat ta dakò pou mete ansanm ak chen bann mouton yo.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
Anverite, ki byen fòs men pa yo ta kab fè m? Gwo fòs te deja disparèt nan yo
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
akoz mank bagay ak grangou. Y ap manje tè sèk nan lannwit lan, ak pèt e ak dezolasyon an.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
Yo rache fèy raje nan mitan rakèt la. Manje yo se rasin bayawonn.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
Yo chase yo deyò lavil la nan dezè; yo kriye dèyè yo tankou se vòlè,
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
jiskaske yo vin rete nan move ravin yo, nan twou tè ak nan wòch yo.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
Pami rak tibwa yo, yo rele fò. Anba machacha a, yo vin rasanble ansanm.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
Pitit a moun fou, wi, pitit a mechan yo, yo te resevwa fwèt jis lè yo kite peyi a.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
Men koulye a, se mwen menm yo pase nan rizib; mwen devni yon pawòl betiz pou yo.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
Yo pè m, yo kanpe lwen m, e yo pa sispann krache nan figi m.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
Akoz Li te lage fisèl banza a pou te aflije mwen, yo rete retire brid la nèt devan m.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
Sou men dwat lan, nich sa vin leve. Yo rale pye mwen akote. Yo mennen kont mwen tout manèv destriksyon yo.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
Yo gate wout mwen. Yo bourade lachit mwen san mande sekou.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
Tankou nan yon gran brèch, yo parèt; nan mitan tanpèt, yo woule m.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Gwo perèz yo vin vire kont mwen. Yo tanmen gate respè m tankou van. Byennèt mwen disparèt tankou nwaj.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
Konsa, koulye a nanm mwen vide nèt. Jou afliksyon yo sezi m.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
Nan lannwit, zo m yo frennen anndan m, e sa yo kap manje m pa pran repo.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
Ak gwo fòs, vètman m vin tòde sou mwen. Li mare m nèt tankou kolye manto m.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
Li te jete mwen nan labou, e mwen te vin tankou pousyè ak sann.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
Mwen kriye a Ou menm pou sekou, men Ou pa reponn mwen. Mwen kanpe, e se gete, Ou gete m.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Ou vin okipe m ak mechanste. Avèk fòs a men Ou, Ou pèsekite m.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
Ou leve m wo sou van, e fè m monte; epi Ou fè m fonn nèt nan move tan an.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
Paske mwen konnen ke Ou ap mennen m a lanmò, jis rive nan gwo kay asanble a ki fèt pou tout sila ki viv yo.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
Malgre, èske yon moun k ap tonbe pa lonje men l? Oswa nan gwo pwoblem li pa kriye sekou?
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Èske mwen pa t kriye pou sila nan gwo twoub? Èske nanm mwen pa t plen tristès pou malere a?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
Lè m t ap tann sa ki bon an, se mal ki rive m; lè m tap tann limyè, alò se tenèb ki te vini.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
Kè m twouble nèt anndan m. Mwen pa kab poze. Jou plen ak afliksyon yo parèt devan m.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
Mwen fè dèy toupatou san solèy. Mwen kanpe nan asanble; mwen rele sekou.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
Mwen te vin frè ak chen mawon, zanmi ak otrich la.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
Chè m vin nwa sou mwen, li kale, e zo m yo brile ak lafyèv.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Pou sa, se doulè ap mwen jwe, e flit mwen an sonne pou sila k ap kriye.
