Jób 30

1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

Jetzt aber lachen über mich, die an Jahren jünger sind als ich, deren Väter ich verschmäht hätte, sie neben die Hunde meiner Herde zu setzen.

2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

Wozu konnte die Arbeit ihrer Hände mir dienen, da es ihnen an ungebrochener Kraft gebrach?

3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

Durch Mangel und Hunger abgezehrt, benagten sie das dürre Land, welches längst wüste und verödet war.

4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

Sie pflückten die Melde ab beim Gesträuch, und die Ginsterwurzel war ihr Brot.

5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

Aus der Gemeinde wurden sie gejagt, man schrie über sie wie über Diebe.

6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

In grausigen Schluchten müssen sie wohnen, in Erdlöchern und Felsenhöhlen.

7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

Im Gebüsche kreischen sie und liegen unter Nesseln hingestreckt.

8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

Kinder von Narren, Kinder Ehrloser, sind sie aus ihrem Lande verstoßen.

9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

Und deren Spottlied bin ich nun geworden und diene ihnen zum Geschwätz.

10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

Sie verabscheuen und fliehen mich, und vor meinem Angesicht sparen sie den Speichel nicht.

11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

Denn meine Sehne hat Er aufgelöst und mich gebeugt, darum lassen sie den Zügel schießen vor mir.

12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

Zu meiner Rechten erhebt sich die Brut. Sie lassen meinen Füßen keine Ruhe und bahnen ihre Unheilswege gegen mich.

13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

Meinen Pfad haben sie zerstört, zu meinem Falle helfen sie, die keinen Helfer haben.

14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

Wie durch eine weite Bresche fallen sie über mich her, unter Kriegsgeschrei wälzen sie sich daher.

15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

Es ist Schrecken über mich gekommen; meine Ehre ist wie der Wind verflogen; und wie eine Wolke ist mein Heil vorübergegangen.

16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

Und nun ergießt sich meine Seele in mir, denn die Tage meines Elends haben mich ergriffen.

17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

Die Nacht durchbohrt mein Gebein, und meine nagenden Schmerzen schlafen nicht;

18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

durch ihre große Heftigkeit verändert sich mein Kleid, wie ein Hemd umschließt es mich.

19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

Er hat mich in den Kot geworfen, und ich bin wie Staub und Asche geworden.

20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

Ich schreie zu dir, und du antwortest mir nicht, ich stehe da, und du beobachtest mich.

21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

Du hast dich mir in einen unbarmherzigen Feind verwandelt, mit deiner gewaltigen Hand widerstehst du mir.

22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

Du setzest mich dem Wind aus und lässest mich dahinfahren, daß mir jeder Halt entschwindet.

23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

Denn ich weiß, daß du mich zum Tode führen wirst, ins Haus, wo alle Lebendigen zusammenkommen.

24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

Wahrlich, kein Bittender hat seine Hand ausgestreckt, wenn er in seinem Unglück schrie,

25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

daß ich nicht mit ihm geweint hätte in böser Zeit und meine Seele sich nicht um den Armen bekümmert hätte!

26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

Aber ich habe auf Gutes gehofft, und es kam Übel, ich habe auf das Licht gewartet, und es ist Finsternis gekommen.

27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

Meine Eingeweide wallen und wollen nicht stille werden; die Tage meines Jammers sind mir begegnet.

28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

Traurig gehe ich einher, ohne Sonne; ich bin in der Gemeinde aufgestanden und habe um Hilfe geschrieen.

29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

Ich bin ein Bruder geworden der Schakale und ein Gefährte der jungen Strauße.

30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

Meine Haut ist schwarz geworden an mir, und meine Gebeine sind vor Hitze verdorrt.

31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

Meine Harfe ist zu einem Trauerlied geworden und mein Flötenspiel zu lautem Weinen.