Jób 30

1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

Nun aber lachen sie mein, die jünger sind denn ich, deren Väter ich verachtet hätte, sie zu stellen unter meine Schafhunde;

2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

deren Vermögen ich für nichts hielt; die nicht zum Alter kommen konnten;

3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

die vor Hunger und Kummer einsam flohen in die Einöde, neulich verdarben und elend wurden;

4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

die da Nesseln ausraufen um die Büsche, und Ginsterwurzel ist ihre Speise;

5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

aus der Menschen Mitte werden sie weggetrieben, man schreit über sie wie über einen Dieb;

6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

in grausigen Tälern wohnen sie, in den Löchern der Erde und Steinritzen;

7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

zwischen den Büschen rufen sie, und unter den Disteln sammeln sie sich:

8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

die Kinder gottloser und verachteter Leute, die man aus dem Lande weggetrieben.

9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

Nun bin ich ihr Spottlied geworden und muß ihr Märlein sein.

10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

Sie haben einen Greuel an mir und machen sich ferne von mir und scheuen sich nicht, vor meinem Angesicht zu speien.

11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

Sie haben ihr Seil gelöst und mich zunichte gemacht und ihren Zaum vor mir abgetan.

12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

Zur Rechten haben sich Buben wider mich gesetzt und haben meinen Fuß ausgestoßen und haben wider mich einen Weg gemacht, mich zu verderben.

13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

Sie haben meine Steige zerbrochen; es war ihnen so leicht, mich zu beschädigen, daß sie keiner Hilfe dazu bedurften.

14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

Sie sind gekommen wie zu einer weiten Lücke der Mauer herein und sind ohne Ordnung dahergefallen.

15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

Schrecken hat sich gegen mich gekehrt und hat verfolgt wie der Wind meine Herrlichkeit; und wie eine Wolke zog vorüber mein glückseliger Stand.

16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

Nun aber gießt sich aus meine Seele über mich, und mich hat ergriffen die elende Zeit.

17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

Des Nachts wird mein Gebein durchbohrt allenthalben; und die mich nagen, legen sich nicht schlafen.

18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

Mit großer Gewalt werde ich anders und anders gekleidet, und ich werde damit umgürtet wie mit einem Rock.

19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

Man hat mich in den Kot getreten und gleich geachtet dem Staub und der Asche.

20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

Schreie ich zu dir, so antwortest du mir nicht; trete ich hervor, so achtest du nicht auf mich.

21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

Du hast mich verwandelt in einen Grausamen und zeigst an mit der Stärke deiner Hand, daß du mir gram bist.

22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

Du hebst mich auf und lässest mich auf dem Winde fahren und zerschmelzest mich kräftig.

23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

Denn ich weiß du wirst mich dem Tod überantworten; da ist das bestimmte Haus aller Lebendigen.

24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

Aber wird einer nicht die Hand ausstrecken unter Trümmern und nicht schreien vor seinem Verderben?

25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

Ich weinte ja über den, der harte Zeit hatte; und meine Seele jammerte der Armen.

26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

Ich wartete des Guten, und es kommt das Böse; ich hoffte aufs Licht, und es kommt Finsternis.

27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

Meine Eingeweide sieden und hören nicht auf; mich hat überfallen die elende Zeit.

28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

Ich gehe schwarz einher, und brennt mich doch die Sonne nicht; ich stehe auf in der Gemeinde und schreie.

29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

Ich bin ein Bruder der Schakale und ein Geselle der Strauße.

30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

Meine Haut über mir ist schwarz geworden, und meine Gebeine sind verdorrt vor Hitze.

31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

Meine Harfe ist eine Klage geworden und meine Flöte ein Weinen.