Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
And now, laughed at me, Have the younger in days than I, Whose fathers I have loathed to set With the dogs of my flock.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
Also — the power of their hands, why [is it] to me? On them hath old age perished.
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
With want and with famine gloomy, Those fleeing to a dry place, Formerly a desolation and waste,
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
Those cropping mallows near a shrub, And broom-roots [is] their food.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
From the midst they are cast out, (They shout against them as a thief),
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
In a frightful place of valleys to dwell, Holes of earth and clefts.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
Among shrubs they do groan, Under nettles they are gathered together.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
Sons of folly — even sons without name, They have been smitten from the land.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
And now, their song I have been, And I am to them for a byword.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
They have abominated me, They have kept far from me, And from before me have not spared to spit.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
Because His cord He loosed and afflicteth me, And the bridle from before me, They have cast away.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
On the right hand doth a brood arise, My feet they have cast away, And they raise up against me, Their paths of calamity.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
They have broken down my path, By my calamity they profit, 'He hath no helper.'
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
As a wide breach they come, Under the desolation have rolled themselves.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
He hath turned against me terrors, It pursueth as the wind mine abundance, And as a thick cloud, Hath my safety passed away.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
And now, in me my soul poureth itself out, Seize me do days of affliction.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
At night my bone hath been pierced in me, And mine eyelids do not lie down.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
By the abundance of power, Is my clothing changed, As the mouth of my coat it doth gird me.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
Casting me into mire, And I am become like dust and ashes.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
I cry unto Thee, And Thou dost not answer me, I have stood, and Thou dost consider me.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Thou art turned to be fierce to me, With the strength of Thy hand, Thou oppressest me.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
Thou dost lift me up, On the wind Thou dost cause me to ride, And Thou meltest — Thou levellest me.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
For I have known To death Thou dost bring me back, And [to] the house appointed for all living.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
Surely not against the heap Doth He send forth the hand, Though in its ruin they have safety.
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Did not I weep for him whose day is hard? Grieved hath my soul for the needy.
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
When good I expected, then cometh evil, And I wait for light, and darkness cometh.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
My bowels have boiled, and have not ceased, Gone before me have days of affliction.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
Mourning I have gone without the sun, I have risen, in an assembly I cry.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
A brother I have been to dragons, And a companion to daughters of the ostrich.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
My skin hath been black upon me, And my bone hath burned from heat,
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
And my harp doth become mourning, And my organ the sound of weeping.
