Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
“But now those who are younger than I have me in derision, whose fathers I considered unworthy to put with my sheep dogs.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
Of what use is the strength of their hands to me, men in whom ripe age has perished?
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
They are gaunt from lack and famine. They gnaw the dry ground, in the gloom of waste and desolation.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
They pluck salt herbs by the bushes. The roots of the broom tree are their food.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
They are driven out from among men. They cry after them as after a thief,
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
so that they live in frightful valleys, and in holes of the earth and of the rocks.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
They bray among the bushes. They are gathered together under the nettles.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
They are children of fools, yes, children of wicked men. They were flogged out of the land.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
“Now I have become their song. Yes, I am a byword to them.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
They abhor me, they stand aloof from me, and don’t hesitate to spit in my face.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
For he has untied his cord, and afflicted me; and they have thrown off restraint before me.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
On my right hand rise the rabble. They thrust aside my feet. They cast their ways of destruction up against me.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
They mar my path. They promote my destruction without anyone’s help.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
As through a wide breach they come. They roll themselves in amid the ruin.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Terrors have turned on me. They chase my honor as the wind. My welfare has passed away as a cloud.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
“Now my soul is poured out within me. Days of affliction have taken hold of me.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
In the night season my bones are pierced in me, and the pains that gnaw me take no rest.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
My garment is disfigured by great force. It binds me about as the collar of my tunic.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
He has cast me into the mire. I have become like dust and ashes.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
I cry to you, and you do not answer me. I stand up, and you gaze at me.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
You have turned to be cruel to me. With the might of your hand you persecute me.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
You lift me up to the wind, and drive me with it. You dissolve me in the storm.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
For I know that you will bring me to death, to the house appointed for all living.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
“However doesn’t one stretch out a hand in his fall? Or in his calamity therefore cry for help?
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Didn’t I weep for him who was in trouble? Wasn’t my soul grieved for the needy?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
When I looked for good, then evil came. When I waited for light, darkness came.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
My heart is troubled, and doesn’t rest. Days of affliction have come on me.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
I go mourning without the sun. I stand up in the assembly, and cry for help.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
I am a brother to jackals, and a companion to ostriches.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
My skin grows black and peels from me. My bones are burned with heat.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Therefore my harp has turned to mourning, and my pipe into the voice of those who weep.
