Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
But now they that are younger than I have me in derision, whose fathers I disdained to set with the dogs of my flock.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
Yea, the strength of their hands, whereto should it profit me? men in whom ripe age is perished.
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
They are gaunt with want and famine; they gnaw the dry ground; in the gloom of wasteness and desolation.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
They pluck salt-wort by the bushes; and the roots of the broom [are] their meat.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
They are driven forth from the midst [of men]; they cry after them as after a thief.
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
In the clefts of the valleys must they dwell, in holes of the earth and of the rocks.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
Among the bushes they bray; under the nettles they are gathered together.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
[They are] children of fools, yea, children of base men; they were scourged out of the land.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
And now I am become their song, yea, I am a byword unto them.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
They abhor me, they stand aloof from me, and spare not to spit in my face.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
For he hath loosed his cord, and afflicted me, and they have cast off the bridle before me.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
Upon my right hand rise the rabble; they thrust aside my feet, and they cast up against me their ways of destruction.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
They mar my path, they set forward my calamity, [even] men that have no helper.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
As through a wide breach they come: in the midst of the ruin they roll themselves [upon me].
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Terrors are turned upon me, they chase mine honour as the wind; and my welfare is passed away as a cloud.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
And now my soul is poured out within me; days of affliction have taken hold upon me.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
In the night season my bones are pierced in me, and the [pains] that gnaw me take no rest.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
By the great force [of my disease] is my garment disfigured: it bindeth me about as the collar of my coat.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
He hath cast me into the mire, and I am become like dust and ashes.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
I cry unto thee, and thou dost not answer me: I stand up, and thou lookest at me.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Thou art turned to be cruel to me: with the might of thy hand thou persecutest me.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
Thou liftest me up to the wind, thou causest me to ride [upon it]; and thou dissolvest me in the storm.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
For I know that thou wilt bring me to death, and to the house appointed for all living.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
Surely against a ruinous heap he will not put forth his hand; though [it be] in his destruction, [one may utter] a cry because of these things.
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Did not I weep for him that was in trouble? was not my soul grieved for the needy?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
When I looked for good, then evil came; and when I waited for light, there came darkness.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
My bowels boil, and rest not; days of affliction are come upon me.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
I go mourning without the sun: I stand up in the assembly, and cry for help.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
I am a brother to jackals, and a companion to ostriches.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
My skin is black, [and falleth] from me, and my bones are burned with heat.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Therefore is my harp [turned] to mourning, and my pipe into the voice of them that weep.
