Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
But now people much younger than me laugh at me; people whose fathers I would not put to work with my sheepdogs.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
They are too weak to be any use to me; they're all worn-out.
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
Thin through hunger and want, they try to eat the dry ground in the dark, desolate wilderness.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
There they pick desert herbs and the leaves of bushes, and eat the roots of broom trees.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
They were driven out of the community.
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
People shouted after them as if they were thieves. They have to live in dangerous ravines, in caves and among the rocks.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
They shout out like animals among the bushes; they huddle together in the weeds for shelter.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
They are foolish, nameless people that have been driven from the land.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
Yet now they mock me in their songs; I have become a joke to them!
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
They despise and shun me; they don't hesitate to spit in my face.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
God has made my bowstring loose and humbled me.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
The rabble rise up against me, they send me running; like a city under siege they devise ways to destroy me.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
They cut off my way of escape; they bring about my downfall and do this without anyone's help.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
They come in through a wide breach; they rush in as the wall comes tumbling down.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Terrors overcome me; my honor is blown away by the wind; my salvation vanishes like a cloud.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
And now my life is ebbing away; every day despair grips me.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
At night my bones are in agony; the pain gnaws at me and never stops.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
God grabs me roughly by my clothes; he pulls me by the collar of my shirt.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
He has thrown me in the mud; he has humbled me like dust and ashes.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
God, I cry to you but you don't answer; I stand before you, but you don't even notice me.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
You have turned cruel to me; you use your power to make me suffer.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
You pick me up and blow me along in the wind; tossing me about in the whirlwind.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
I know you're taking me to my death, to the place where all the living go.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
Who would want to kick a man when he is down, when they cry for help in their time of trouble?
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Didn't I weep for those having hard times? Didn't I grieve at what the poor suffered?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
But when I looked for good, only evil came, and when I waited for the light, all that came was darkness.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
Inside I am in turmoil, it never stops; I face days of despair.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
I am so depressed; seeing the sun doesn't help. I stand up in the assembly and cry for help.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
I am like a brother to the jackals, a companion to owls.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
My skin turns black on me; and my bones burn within me.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
My lyre only plays sad songs, and my pipe is the voice of those who weep.
