Jób 30

1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

Men nu le de ad mig, som ere yngre af Aar end jeg, de, hvis Fædre jeg vilde have forsmaaet at sætte hos mine Faarehunde.

2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

Ja, hvortil skulde deres Hænders Kraft have gavnet mig? hos dem er Styrken svundet bort.

3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

De ere udtærede af Mangel og Hunger, de afgnave den golde Ørk, i Ødelæggelsens og Fordærvelsens Nat;

4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

de oprykke Katost ved Buskene, og Gyveltræets Rod er deres Føde;

5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

de uddrives fra Samfundet, man skriger efter dem som efter en Tyv;

6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

de bo i Kløfter i Dalene, i Huler i Jorden og Klipper;

7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

imellem Buske skryde de, de samles under Nælder.

8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

Børn af Daarer, ja af Mænd uden Navn; de ere udstødte af Landet.

9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

Men nu er jeg bleven en Spottesang for dem og maa tjene dem til Snak.

10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

De have Vederstyggelighed til mig, de holde sig langt fra mig og spare ikke at spytte mig i Ansigtet.

11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

Thi de have løst Tøjlen af sig og plaget mig, og de have kastet Bidselet af for mit Ansigt.

12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

Til højre for mig staar en Yngel frem, de støde mine Fødder bort, og de bane deres Fordærvelses Veje imod mig;

13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

de bryde min Sti op, de hjælpe til min Ulykke, de have ingen Hjælper;

14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

de komme som igennem et vidt Gab, de vælte sig frem under Bulder.

15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

Rædsler ere vendte imod mig, som et Stormvejr forfølge de min Herlighed, og min Frelse er gaaet forbi som en Sky.

16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

Men nu er min Sjæl hensmeltet i mig, Elendigheds Dage komme over mig.

17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

Natten gennemborer mine Ben, saa at de falde af mig, og mine nagende Smerter hvile ikke.

18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

Ved den overvættes Magt er min Klædning helt forandret, den omslutter mig som Kraven paa min Underkjortel.

19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

Han har kastet mig i Dyndet, og jeg er lignet ved Støv og Aske.

20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

Jeg skriger til dig, men du svarer mig ikke; jeg staar der, og du bliver ved at se paa mig.

21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

Du har forvendt dig til at være grum imod mig; du modstaar mig med din Haands Styrke.

22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

Du løfter mig op i Stormvejret, du lader mig fare hen, og du lader mig forgaa i dets Brag.

23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

Thi jeg ved, du fører mig til Døden igen og til alle levendes Forsamlings Hus.

24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

Mon en ikke udrækker Haanden i sit Fald? eller mon en ikke skriger i sin Ulykke?

25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

Eller græd jeg ikke for den, som havde haarde Dage? ynkedes min Sjæl ikke over den fattige?

26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

Thi der jeg forventede godt, da kom det onde, og der jeg haabede til Lys, da kom Mørkhed.

27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

Mine Indvolde syde og ere ikke stille; Elendigheds Dage ere komne over mig.

28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

Jeg gaar sort, uden Sol, jeg staar op, jeg skriger i Forsamlingen.

29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

Jeg er bleven Dragers Broder og Strudses Stalbroder.

30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

Min Hud er bleven sort og falder af mig, og Benene i mig brænde af Hede.

31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

Og min Harpe er bleven til Sorrig, og min Fløjte til de grædendes Lyd.