Jób 30

1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

但如今，比我年少的人戲笑我； 其人之父我曾藐視， 不肯安在看守我羊群的狗中。

2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

他們壯年的氣力既已衰敗， 其手之力與我何益呢？

3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

他們因窮乏飢餓，身體枯瘦， 在荒廢淒涼的幽暗中齦乾燥之地，

4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

在草叢之中採鹹草， 羅騰的根為他們的食物。

5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

他們從人中被趕出； 人追喊他們如賊一般，

6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

以致他們住在荒谷之間， 在地洞和巖穴中；

7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

在草叢中叫喚， 在荊棘下聚集。

8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

這都是愚頑下賤人的兒女； 他們被鞭打，趕出境外。

9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

現在這些人以我為歌曲， 以我為笑談。

10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

他們厭惡我，躲在旁邊站着， 不住地吐唾沫在我臉上。

11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

鬆開他們的繩索苦待我， 在我面前脫去轡頭。

12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

這等下流人在我右邊起來， 推開我的腳，築成戰路來攻擊我。

13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

這些無人幫助的， 毀壞我的道，加增我的災。

14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

他們來如同闖進大破口， 在毀壞之間滾在我身上。

15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

驚恐臨到我， 驅逐我的尊榮如風； 我的福祿如雲過去。

16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

現在我心極其悲傷； 困苦的日子將我抓住。

17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

夜間，我裏面的骨頭刺我， 疼痛不止，好像齦我。

18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

因上帝的大力，我的外衣污穢不堪， 又如裏衣的領子將我纏住。

19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

上帝把我扔在淤泥中， 我就像塵土和爐灰一般。

20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

主啊，我呼求你，你不應允我； 我站起來，你就定睛看我。

21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

你向我變心，待我殘忍， 又用大能追逼我，

22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

把我提在風中，使我駕風而行， 又使我消滅在烈風中。

23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

我知道要使我臨到死地， 到那為眾生所定的陰宅。

24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

然而，人仆倒豈不伸手？ 遇災難豈不求救呢？

25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

人遭難，我豈不為他哭泣呢？ 人窮乏，我豈不為他憂愁呢？

26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

我仰望得好處，災禍就到了； 我等待光明，黑暗便來了。

27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

我心裏煩擾不安， 困苦的日子臨到我身。

28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

我沒有日光就哀哭行去； 我在會中站着求救。

29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

我與野狗為弟兄， 與鴕鳥為同伴。

30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

我的皮膚黑而脫落； 我的骨頭因熱燒焦。

31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

所以，我的琴音變為悲音； 我的簫聲變為哭聲。