Jób 30

1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

但現今年紀小於我的人，都嘲笑我；這些人的父親，我都不屑於列在守我羊群的狗中。

2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

他們的精力已經喪失，他們手臂的力量，對我還有何用﹖

3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

他們因貧乏和饑饉而消瘦，咀嚼曠野裏的草根，以及荒山野嶺所生的荊棘。

4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

他們由叢莽中採取鹹菜，以杜松根做自己的食物。

5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

人將他們由人群中逐出，在他們後面喊叫有如追賊；

6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

他們只得避居於深谷，住在山洞和岩穴中；

7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

在荊棘叢中哀歎，在葛藤下蝟縮。

8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

這些人都是流氓的後代，都是無名氏之子孫，由本國驅逐境外的。

9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

但現今我竟成了他們的歌謠，做了他們的話柄。

10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

他們因憎惡我而遠離我，竟任意向我臉上吐唾沫。

11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

他們解開了韁繩以攻擊我，在我面前除掉了轡頭。

12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

下流之輩在我右邊起來，向我投擲石頭，築成一條使我喪亡的路。

13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

他們破壞了我的道路，使我跌仆，卻沒有人阻止他們。

14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

他們由寬大的缺口進入，輾轉於廢墟之中。

15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

恐怖臨於我身，我的尊榮如被風吹散，我的救恩如浮雲逝去。

16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

現今我的心神已頹廢，憂患的日子不放鬆我。

17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

夜間痛苦刺透我骨，我的脈絡都不得安息。

18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

天主以大力抓住我的衣服，握緊我長衣的領口，

19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

將我投入泥中，使我變成灰土。

20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

天主啊! 我向你呼號，你不回答我；我立起來，你也不理睬我。

21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

你對我變成了暴君，用你有力的手迫害我。

22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

你將我提起，乘風而去，使我在狂風中飄搖不定。

23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

我知道你要導我於死亡，到眾生聚集的家鄉。

24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

若窮人遇到不幸向我求救，我豈不伸手去援助他﹖

25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

他人遭難，我豈沒有流淚﹖人窮乏，我的心豈沒有憐憫﹖

26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

我希望幸福，來的卻是災禍；我期待光明，黑暗反而來臨。

27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

我內心煩惱不安，痛苦的日子常臨於我。

28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

我憂悶而行，無人安慰我，我要在集會中起立喊冤。

29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

我成了豺狼的兄弟，成了駝鳥的伴侶。

30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

我的皮膚變黑，我的骨頭因熱灼焦，

31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

我的琴瑟奏出哀調，我的簫笛發出哭聲。