Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Después de esto Job abrió su boca y maldijo su día.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
Y Job habló:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Perezca el día cuando nací y la noche cuando se dijo: Un varón fue concebido.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Sea aquel día oscuridad. No pregunte ʼElohim desde lo alto por él, ni claridad lo ilumine.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Que la oscuridad y las tinieblas reclamen [ese día] para ellas, repose sobre él una nube, llénelo de terror la calina del día.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Que la oscuridad se apodere de aquella noche. No se cuente entre los días del año ni aparezca en el número de los meses.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Sea esa noche estéril y los gritos de júbilo no penetren en ella.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Maldíganla los que maldicen en el día, los que se aprestan a excitar al cocodrilo.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Oscurézcanse las estrellas de su alborada. Espere la luz, y no le venga, ni contemple los destellos de la aurora,
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
porque no cerró las puertas de la matriz donde yo estaba, ni escondió la miseria de mis ojos.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
¿Por qué no morí yo en la matriz o expiré al salir del vientre?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
¿Por qué hallé rodillas que me acogieron y pechos que me amamantaron?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Pues ahora yacería tranquilo, dormiría y tendría descanso
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
con reyes y consejeros de la tierra que reedificaron ruinas para ellos,
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
o con príncipes que tuvieron oro, que llenaron de plata sus palacios.
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
¡Oh! ¿Por qué no fui escondido como aborto, como los fetos que nunca ven la luz?
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Allí dejan de perturbar los perversos. Allí descansan los de agotadas fuerzas.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
Allí también los cautivos gozan del reposo, sin oír la voz del capataz.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Allí están el pequeño y el grande, y el esclavo está libre de su amo.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
¿Por qué se da luz al desdichado, y vida a los de ánimo amargado,
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
a los que ansían la muerte y no les llega aunque la busquen más que tesoros escondidos,
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
a los que se alegran grandemente, y se regocijan cuando hallan la tumba,
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
al hombre para quien su camino está oculto, y a quien ʼElohim tiene acorralado?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Porque en lugar de mi pan viene mi suspiro, y mis gemidos corren como aguas,
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
porque me cayó lo que temía y el terror que tenía me aconteció.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
¡No tengo paz, ni tranquilidad, ni reposo, sino me vino turbación!
