Jób 3

1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

Después de esto, Job abrió la boca y maldijo el día de su nacimiento.

2 Nebo mluvě Job, řekl:

Job respondió:

3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

“Que perezca el día en que nací, la noche que dijo: “Hay un niño concebido”.

4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

Que ese día sea la oscuridad. No dejes que Dios desde arriba lo busque, ni dejar que la luz lo ilumine.

5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

Que las tinieblas y la sombra de la muerte la reclamen para sí. Deja que una nube se detenga en ella. Que todo lo que hace el día negro lo aterrorice.

6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

En cuanto a esa noche, que la oscuridad espesa se apodere de ella. Que no se regocije entre los días del año. Que no entre en el número de los meses.

7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

He aquí, que esa noche sea estéril. Que no venga ninguna voz alegre.

8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

Que lo maldigan los que maldicen el día, que están listos para despertar al Leviatán.

9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

Que las estrellas de su crepúsculo sean oscuras. Que busque la luz, pero no la tenga, ni dejar que vea los párpados de la mañana,

10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

porque no cerró las puertas del vientre de mi madre, ni ocultó los problemas a mis ojos.

11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

“¿Por qué no he muerto desde el vientre? ¿Por qué no renuncié al espíritu cuando mi madre me dio a luz?

12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

¿Por qué me recibieron las rodillas? ¿O por qué el pecho, que debo amamantar?

13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

Por ahora debería haberme acostado y callado. Debería haber dormido, así habría descansado,

14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

con reyes y consejeros de la tierra, que construyeron lugares de desecho para sí mismos;

15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

o con príncipes que tenían oro, que llenaron sus casas de plata;

16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

o como un nacimiento intempestivo oculto no había sido, como niños que nunca vieron la luz.

17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

Allí los malvados dejan de molestar. Allí descansan los cansados.

18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

Allí los prisioneros están a gusto juntos. No oyen la voz del capataz.

19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

Los pequeños y los grandes están allí. El siervo es libre de su amo.

20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

“¿Por qué se da luz al que está en la miseria? vida a los amargados del alma,

21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

que anhelan la muerte, pero no llega; y cavar para ello más que para los tesoros ocultos,

22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

que se regocijan en exceso, y se alegran, cuando pueden encontrar la tumba?

23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

Por qué se da luz a un hombre cuyo camino está oculto, a los que Dios ha cobijado?

24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

Porque mis suspiros llegan antes de comer. Mis gemidos se derraman como agua.

25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

Porque lo que temo viene sobre mí, lo que me da miedo viene a mí.

26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

No estoy tranquilo, ni tengo descanso; pero los problemas vienen”.