Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
I muri i tenei ka puaki te mangai o Hopa, a ka kanga e ia tona ra.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
Na ka oho a Hopa, ka mea,
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Kia ngaro te ra i whanau ai ahau, te po i korerotia ai, He tamaroa kei roto i te kopu.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Waiho taua ra mo te pouri; kaua e tirohia iho e te Atua i runga; kaua hoki e whitingia e te marama.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Kia poke ia i te pouri, i te atarangi hoki o te mate; kia tauria iho e te kapua; kia whakawehia ano hoki e te whakapouritanga o te ra.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Na ko taua po, kia mau pu i te pouri kerekere: kei honoa ki nga ra o te tau; kei huihuia atu ina taua nga marama.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Nana, kia mokemoke taua po, kaua te reo koa e uru ki roto.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Kia kanga hoki e te hunga kanga i te ra, e te hunga mohio ki te whakaara rewiatana.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Kia pouri nga whetu o tona kakarauritanga; kia tatari ki te marama, a kahore noa iho; kei kite hoki i te takiritanga ata.
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Mona kihai i tutaki i nga tatau o te kopu o toku whaea, kihai i huna i te mauiui kei kitea e ahau.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
He aha ahau te mate ai i te kopu? He aha te hemo ai i toku putanga mai i te kopu?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
He aha i rite wawe ai nga turi moku, me nga u hei ngote maku?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Me i pena, kua ata takoto ahau, te ai he whakaohooho, moe ana ahau: katahi ahau ka whai okiokinga,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
I roto i nga kingi, i nga kaiwhakatakoto whakaaro o te whenua i hanga nei i nga wahi mokemoke mo ratou,
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
I roto ranei i nga rangatira whai koura, o ratou nei whare ki tonu i te hiriwa:
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Kua kahore noa iho ranei, kua pera me te materoto e ngaro nei, me nga kohungahunga kahore nei e kite i te marama.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Mutu ake i reira te whakararuraru a te hunga kino; okioki ana i reira te hunga kua mauiui nga uaua.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
Ata noho ana nga herehere i reira, te rongo i te reo o te kaitukino.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Kei reira te iti, te rahi, kahore hoki he rangatira o te pononga.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
He aha te marama i homai ai ki te tangata kei roto nei i te mate? te ora ki te tangata kua kawa te wairua?
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
E koingo nei ki te mate, heoi kahore noa iho; e keri ana kia taea ia, nui atu i te keri i nga taonga huna.
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
Hari pu ratou, koa ana, ina kitea te urupa.
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
He aha ano te marama i homai ai ki te tangata kua huna nei tona ara, kua oti nei te tutakitaki mai e te Atua?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Kiano hoki ahau i kai, kua tae mai taku mapu: ano he wai oku hamama e ringihia ana.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
No te mea kua tae mai ki ahau te mea whakawehi e wehi nei ahau; ko taku e pawera nei kua pa ki ahau.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Kahore oku humarie, kahore oku ata noho, ehara i te mea e okioki ana; na kua puta te raruraru.
