Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Post hæc aperuit Iob os suum, et maledixit diei suo,
2 Nebo mluvě Job, řekl:
et locutus est.
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Pereat dies in qua natus sum, et nox in qua dictum est: Conceptus est homo.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Dies ille vertatur in tenebras, non requirat eum Deus desuper, et non illustretur lumine.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Obscurent eum tenebræ et umbra mortis, occupet eum caligo, et involvatur amaritudine.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Noctem illam tenebrosus turbo possideat, non computetur in diebus anni, nec numeretur in mensibus:
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Sit nox illa solitaria, nec laude digna:
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Maledicant ei qui maledicunt diei, qui parati sunt suscitare Leviathan:
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Obtenebrentur stellæ caligine eius: expectet lucem et non videat, nec ortum surgentis auroræ:
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Quia non conclusit ostia ventris, qui portavit me, nec abstulit mala ab oculis meis.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Quare non in vulva mortuus sum, egressus ex utero non statim perii?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Quare exceptus genibus? cur lactatus uberibus?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Nunc enim dormiens silerem, et somno meo requiescerem:
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
Cum regibus et consulibus terræ, qui ædificant sibi solitudines:
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Aut cum principibus, qui possident aurum, et replent domos suas argento:
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Aut sicut abortivum absconditum non subsisterem, vel qui concepti non viderunt lucem.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Ibi impii cessaverunt a tumultu, et ibi requieverunt fessi robore.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
Et quondam vincti pariter sine molestia, non audierunt vocem exactoris.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Parvus et magnus ibi sunt, et servus liber a domino suo.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Quare misero data est lux, et vita his, qui in amaritudine animæ sunt?
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
qui expectant mortem, et non venit, quasi effodientes thesaurum:
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
Gaudentque vehementer cum invenerint sepulchrum.
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
Viro cuius abscondita est via, et circumdedit eum Deus tenebris?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Antequam comedam suspiro: et tamquam inundantes aquæ, sic rugitus meus:
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
Quia timor, quem timebam, evenit mihi: et quod verebar accidit.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Nonne dissimulavi? nonne silui? nonne quievi? et venit super me indignatio.
