Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
DOPO questo, Giobbe aprì la sua bocca, e maledisse il suo giorno.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
E prese a dire:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Possa perire il giorno nel quale io nacqui, E la notte che fu detto: Un maschio è nato.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Quel giorno sia tenebroso; Iddio non ne abbia cura da alto, E non risplenda la luce sopra esso.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Tenebre, ed ombra di morte rendanlo immondo; La nuvola dimori sopra esso; [Queste cose] rendanlo spaventevole, quali [sono] i giorni più acerbi.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Caligine ingombri quella notte; Non rallegrisi fra i giorni dell'anno, Non sia annoverata fra i mesi.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Ecco, quella notte sia solitaria, Non facciansi in essa canti alcuni.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Maledicanla coloro che maledicono i giorni, I quali son [sempre] apparecchiati a far nuovi lamenti.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Oscurinsi le stelle del suo vespro; Aspetti la luce, ma non ne [venga] alcuna, E non vegga le palpebre dell'alba;
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Perciocchè non serrò gli usci del seno di mia madre, E non fece sì che gli occhi miei non vedessero l'affanno.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Perchè non morii io dalla matrice? [Perchè] non trapassai come prima uscii del seno?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Perchè mi furono pòrte le ginocchia? Perchè le mammelle, acciocchè io poppassi?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Conciossiachè ora giacerei, e mi riposerei; Io dormirei, [e] pezzo fa sarei in riposo,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
Con i re, e con i consiglieri della terra, I quali edificavano i luoghi deserti;
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Ovvero co' principi, che aveano dell'oro, Ed empievano le lor case d'argento;
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Ovvero anche [del tutto] non sarei stato, come un abortivo nascosto, Come il feto che non ha veduta la luce.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Quivi cessano gli empi di travagliare [altrui], E quivi si riposano gli stanchi.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
Parimente i prigioni hanno requie, [E] non odono [più] la voce del sollecitator delle opere.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Quivi [è] il piccolo e il grande; E il servo franco del suo signore.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Perchè dà egli la luce al miserabile, E la vita a coloro che sono in amaritudine d'animo?
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
I quali aspettano la morte, e pure ella non [viene]; E la ricercano più che tesori nascosti;
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
E si rallegrano, fino a festeggiarne, E gioiscono, quando hanno trovato il sepolcro.
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
[Perchè dà egli la luce] all'uomo, la cui via [è] nascosta, E il quale Iddio ha assiepato d'ogn'intorno?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Conciossiachè, avanti [che io prenda] il mio cibo, il mio sospiro venga, E i miei ruggiti si versino come acqua.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
Perchè ciò di che io avea spavento mi è avvenuto, E mi è sopraggiunto quello di che avea paura.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Io non ho avuta tranquillità, nè riposo, nè quiete; Ed è venuto il turbamento.
