Jób 3

1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

Après cela Job ouvrit la bouche, et maudit le jour de sa naissance.

2 Nebo mluvě Job, řekl:

Et il parla.

3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

Périsse le jour auquel je suis né, et la nuit dans laquelle il fut dit: Un homme a été conçu!

4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

Que ce jour soit changé en ténèbres; que Dieu ne s’en enquière pas d’en haut, et qu’il ne soit point éclairé de la lumière.

5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

Que des ténèbres et une ombre de mort l’obscurcissent; qu’une obscurité s’en empare, et qu’il soit enveloppé d’amertume.

6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

Cette nuit, qu’un tourbillon ténébreux en prenne possession, qu’elle ne soit pas comptée dans les jours de l’année, ni mise au nombre des mois.

7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

Que cette nuit soit solitaire, et qu’elle ne mérite pas de louanges.

8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

Qu’ils la maudissent, ceux qui maudissent le jour, qui sont prêts à susciter Léviathan.

9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

Que les étoiles soient couvertes des ténèbres de son obscurité; qu’elle attende une lumière, et ne la voie point, ni la naissance de l’aurore qui se lève;

10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

Parce qu’elle n’a pas fermé le sein qui ma formé, et qu’elle n’a pas ôté les maux de devant mes yeux.

11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

Pourquoi ne suis-je pas mort dans le sein de ma mère? pourquoi, sorti de son sein, n’ai-je pas aussitôt péri?

12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

Pourquoi ai-je été reçu sur des genoux? pourquoi allaité par des mamelles?

13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

Car maintenant, dormant, je serais en silence, et je reposerais dans mon sommeil,

14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

Avec les rois et les consuls; de la terre, qui se bâtissent de vastes solitudes;

15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

Avec les princes qui possèdent de l’or, et remplissent leurs maisons d’argent.

16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

Ou bien je n’existerais pas, comme un avorton caché dans le sein de sa mère, ou comme ceux qui, conçus, n’ont pas vu la lumière.

17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

C’est là que des impies ont cessé leur tumulte, et là que se reposent ceux qui ont perdu leur force.

18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

Et ceux qui autrefois étaient enchaînes ensemble sont sans inquiétude; ils n’entendent pas la voix d’un exacteur.

19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

Des grands et des petits sont là, et un esclave est délivré de son maître.

20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

Pourquoi la lumière a-t-elle été donnée aux malheureux, et la vie à ceux qui sont dans l’amertume de l’âme,

21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

Qui attendent la mort (et elle ne vient pas), comme s’ils déterraient un trésor,

22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

Et qui se réjouissent extrêmement, lorsqu’ils ont trouvé un sépulcre;

23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

À un homme dont la voie est cachée, et que Dieu entoure de ténèbres?

24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

Avant que je mange, je soupire; et comme les eaux qui débordent, ainsi sont mes rugissements,

25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

Parce que la frayeur que je redoutais m’est venue, et ce que j’appréhendais est arrivé.

26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

N’ai-je pas dissimulé? n’ai-je pas gardé le silence? ne suis-je pas resté dans le repos? Cependant l’indignation de Dieu est venue sur moi.