Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Après cela Job ouvrit la bouche, et maudit le jour de sa naissance.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
Et Job prit la parole et dit:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Périsse le jour où je suis né, et la nuit qui dit: Un enfant est conçu!
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Que ce jour se change en ténèbres, que Dieu d'en haut ne s'en informe plus! et que sur lui la clarté ne resplendisse plus!
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Que l'obscurité et l'ombre de mort le réclament, que les sombres nuées viennent s'y établir, et que l'absence de jour y répande l'effroi!
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Cette nuit! que les ténèbres s'en emparent, qu'elle ne se réjouisse plus parmi les jours de l'année, et que dans le compte des mois elle n'entre plus!
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Voici, que cette nuit soit inféconde, que l'allégresse n'y ait plus accès!
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Qu'elle soit notée par ceux qui maudissent les jours, experts à faire lever le Léviathan!
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Que les astres de son crépuscule s'éteignent! qu'elle espère la lumière, et qu'elle ne vienne pas, et que jamais elle ne voie les paupières de l'aurore,
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
car elle ne ferma point le sein dont j'ai franchi les portes, et n'a point dérobé le chagrin à ma vue!
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Pourquoi ne quittai-je pas sans vie les flancs de ma mère, et au sortir de son sein n'expirai-je pas?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Pourquoi rencontrai-je des genoux devant moi, et pourquoi des mamelles où je fusse allaité?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Car maintenant je serais gisant et tranquille, je dormirais, et aurais aussi le repos,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
avec les Rois et les arbitres de la terre qui se sont élevé des tombes,
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
ou avec les Princes qui possédaient de l'or, et ont rempli d'argent leurs habitations;
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
ou, tel que l'avorton enfoui, je ne serais pas, tel que les enfants qui n'ont pas vu le jour.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Là les impies cessent de s'agiter, là se reposent ceux qui sont fatigués d'efforts,
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
là sont réunis les captifs en sécurité, et ils n'entendent pas la voix de l'exacteur.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Petits et grands y sont égaux, et l'esclave y est affranchi de son maître.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Pourquoi accorde-t-Il la lumière au misérable, et la vie à ceux qui ont l'amertume dans l'âme,
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
qui attendent la mort, et elle n'arrive pas, qui creusent la terre, plus désireux d'elle que des trésors,
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
qui se réjouissent jusqu'à l'allégresse, sont transportés, quand ils trouvent un tombeau;
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
à l'homme enfin, à qui son chemin se dérobe, et que Dieu cerne de toutes parts?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Car le pain que je mange, rencontre mes sanglots, et, comme les flots, mes soupirs s'épanchent;
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
car la terreur que je crains, m'assaille aussitôt, et ce que je redoute, c'est ce qui m'arrive.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Je n'ai ni trêve, ni calme, ni repos, et toujours le trouble survient.
