Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Senjälkeen Job avasi suunsa ja kirosi syntymäpäivänsä;
2 Nebo mluvě Job, řekl:
Job lausui ja sanoi:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
"Kadotkoon se päivä, jona minä synnyin, ja se yö, joka sanoi: 'Poika on siinnyt'.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Se päivä muuttukoon pimeydeksi; älköön Jumala korkeudessa sitä kysykö, älköönkä valonsäde sille paistako.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Omistakoon sen pimeys ja pilkkopimeä, pilvi laskeutukoon sen päälle, peljästyttäkööt sitä päivänpimennykset.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Sen yön ryöstäköön pimeys; älköön se iloitko vuoden päivien parissa, älköön tulko kuukausien lukuun.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Katso, hedelmätön olkoon se yö, älköön siinä riemuhuuto raikuko.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Kirotkoot sen päivänmanaajat, ne, jotka saavat hereille Leviatanin.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Pimentykööt sen kointähdet, odottakoon se valoa, joka ei tule, älköön se aamuruskon silmäripsiä nähkö,
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
koska se ei sulkenut minulta kohdun ovia eikä kätkenyt vaivaa minun silmiltäni.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Miksi en kuollut heti äidin helmaan, miksi en menehtynyt kohdusta tullessani?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Miksi olivat minua vastaanottamassa polvet, minkätähden rinnat imeäkseni?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Sillä makaisinhan rauhassa silloin, nukkuisin ja saisin levätä
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
kuningasten ja maan neuvosmiesten kanssa, jotka ovat rakentaneet itselleen pyramiideja,
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
päämiesten kanssa, joilla on ollut kultaa, jotka ovat täyttäneet talonsa hopealla;
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
tahi olisin olematon niinkuin maahan kätketty keskoinen, niinkuin sikiöt, jotka eivät ole päivänvaloa nähneet.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Siellä lakkaavat jumalattomat raivoamasta, siellä saavat uupuneet levätä;
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
kaikki vangit ovat rauhassa, eivät kuule käskijän ääntä.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Yhtäläiset ovat siellä pieni ja suuri, orja on vapaa herrastansa.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Miksi hän antaa vaivatulle valoa ja elämää murhemielisille,
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
jotka odottavat kuolemaa, eikä se tule, jotka etsivät sitä enemmän kuin aarretta,
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
jotka iloitsisivat riemastuksiin asti, riemuitsisivat, jos löytäisivät haudan-
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
miehelle, jonka tie on ummessa, jonka Jumala on aitaukseen sulkenut?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Sillä huokaukseni on tullut minun leiväkseni, valitukseni valuu kuin vesi.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
Sillä mitä minä kauhistuin, se minua kohtasi, ja mitä minä pelkäsin, se minulle tapahtui.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Ennenkuin tyynnyin, rauhan ja levon sain, tuli tuska jälleen."
