Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
After this, Job opened his mouth and cursed the day he was born.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
He said,
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
“May the day on which I was born perish, the night that said, 'A boy has been conceived.'
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
May that day be dark; may not God from above call it to mind, neither may the sun shine on it.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
May darkness and the shadow of death claim it for their own. May a cloud live over it; may everything that makes the day black truly terrify it.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
As for that night, may thick darkness seize it. May it not rejoice among the days of the year; may it not come into the number of the months.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
See, may that night be barren; may no joyful voice come into it.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
May they curse that day, those who know how to wake up Leviathan.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
May the stars of that day's dawn be dark. May that day look for light, but find none; neither may it see the eyelids of the dawn,
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
because it did not shut up the doors of my mother's womb, and because it did not hide trouble from my eyes.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Why did I not die when I came out from the womb? Why did I not give up my spirit when my mother bore me?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Why did her knees welcome me? Why did her breasts receive me so that I should suck?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
For now I would have been lying down quietly. I would have slept and been at rest
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
with kings and counselors of the earth, who built up tombs for themselves that are now in ruins.
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Or I would have been lying with princes who once had gold, who had filled their houses with silver.
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Or perhaps I would have been stillborn, like infants that never see the light.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
There the wicked cease from trouble; there the weary are at rest.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
There the prisoners are at ease together; they do not hear the voice of the slave driver.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Both small and great people are there; the servant is free from his master there.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Why is light given to him who is in misery? Why is life given to the one who is bitter in soul,
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
to one who longs for death without it coming; to one who digs for death more than for hidden treasure?
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
Why is light given to one who rejoices very much and is glad when he finds the grave?
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
Why is light given to a man whose way is hidden, a man whom God has hedged in?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
For my sighing happens instead of eating; my groaning is poured out like water.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
For the thing that I feared has come on me; what I was afraid of has come to me.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
I am not at ease, I am not quiet, and I have no rest; trouble comes instead.”
