Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
After this, opened Job his mouth, and cursed his day.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
So then Job began, and said:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Perish, the day wherein I was born, and the night it was said, Lo! a manchild!
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
That day, be it darkness, —Let not God enquire after it from above, May there shine upon it no clear beam:
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Let darkness and death-shade buy it back, May there settle down upon it a cloud, Let a day’s dark eclipse cause it terror:
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
That night, darkness take it, —May it not rejoice among the days of the year, Into the number of months, let it not enter.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Lo! that night, be it barren, Let no joyous shouting enter therein:
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Let day-cursers denounce it, Those skilled in rousing the dragon of the sky:
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Darkened be the stars of its twilight, —Let it wait for light, and there be none, neither let it see the eyelashes of the dawn:
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Because it closed not the doors of the womb wherein I was, and so hid trouble from mine eyes.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Wherefore, in the womb, did I not die? From the womb, come forth and cease to breathe?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
For what reason, were there prepared for me—knees? and why—breasts, that I might suck?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Surely, at once, had I lain down, and been quiet, I had fallen asleep, then, had I been at rest:
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
With kings, and counselors of the earth, who had built them pyramids:
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Or with rulers possessing, gold, —Who had filled their houses with silver:
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Or that, like an untimely birth hidden away, I had not come into being, like infants that never saw light:
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
There, the lawless, cease from raging, and there the toil-worn are at rest:
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
At once are prisoners at peace, they hear not the voice of a driver:
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Small and great, there, they are, and, the slave, is free from his master.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Wherefore give, to the wretched, light? Or, life, to the embittered in soul?—
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
Who long for death, and it is not, And have digged for it, beyond hid treasures:
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
Who rejoice unto exultation, Are glad, when they can find the grave:
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
To a man, whose way is concealed, And GOD hath straitly enclosed him?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
For, in the face of my food, my sighing, cometh in, and, poured out like the water, are my groans:
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
For, a dread, I dreaded, and it hath come upon me, and, that from which I shrank, hath overtaken me.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
I was not careless, nor was I secure, nor had I settled down, —when there came—consternation!
