Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
After this opened Job his mouth, and cursed his day.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
And Job spoke, and said:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Let the day perish wherein I was born, and the night wherein it was said: 'A man-child is brought forth.'
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Let that day be darkness; let not God inquire after it from above, neither let the light shine upon it.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Let darkness and the shadow of death claim it for their own; let a cloud dwell upon it; let all that maketh black the day terrify it.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
As for that night, let thick darkness seize upon it; let it not rejoice among the days of the year; let it not come into the number of the months.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Lo, let that night be desolate; let no joyful voice come therein.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Let them curse it that curse the day, who are ready to rouse up leviathan.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Let the stars of the twilight thereof be dark; let it look for light, but have none; neither let it behold the eyelids of the morning;
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Because it shut not up the doors of my mother's womb, nor hid trouble from mine eyes.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Why died I not from the womb? Why did I not perish at birth?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Why did the knees receive me? And wherefore the breasts, that I should suck?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
For now should I have lain still and been quiet; I should have slept; then had I been at rest —
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
With kings and counsellors of the earth, who built up waste places for themselves;
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Or with princes that had gold, who filled their houses with silver;
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Or as a hidden untimely birth I had not been; as infants that never saw light.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
There the wicked cease from troubling; and there the weary are at rest.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
There the prisoners are at ease together; they hear not the voice of the taskmaster.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
The small and great are there alike; and the servant is free from his master.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Wherewith is light given to him that is in misery, and life unto the bitter in soul —
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
Who long for death, but it cometh not; and dig for it more than for hid treasures;
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
Who rejoice unto exultation, and are glad, when they can find the grave? —
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
To a man whose way is hid, and whom God hath hedged in?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
For my sighing cometh instead of my food, and my roarings are poured out like water.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
For the thing which I did fear is come upon me, and that which I was afraid of hath overtaken me.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
I was not at ease, neither was I quiet, neither had I rest; but trouble came.
