Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
After this Job opened his mouth, and cursed his day,
2 Nebo mluvě Job, řekl:
And he said:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Let the day perish wherein I was born, and the night in which it was said: A man child is conceived.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Let that day be turned into darkness, let not God regard it from above, and let not the light shine upon it.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Let darkness, and the shadow of death cover it, let a mist overspread it, and let it be wrapped up in bitterness.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Let a darksome whirlwind seize upon that night, let it not be counted in the days of the year, nor numbered in the months.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Let that night be solitary, and not worthy of praise.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Let them curse it who curse the day. who are ready to raise up a leviathan:
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Let the stars be darkened with the mist thereof: let it expect light and not see it, nor the rising of the dawning of the day:
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Because it shut not up the doors of the womb that bore me, nor took away evils from my eyes.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Why did I not die in the womb, why did I not perish when I came out of the belly?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Why received upon the knees? why suckled at the breasts?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
For now I should have been asleep and still, and should have rest in my sleep.
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
With kings and consuls of the earth, who build themselves solitudes:
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Or with princes, that possess gold, and All their houses with silver:
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Or as a hidden untimely birth I should not be, or as they that being conceived have not seen the light.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
There the wicked cease from tumult, and there the wearied in strength are at rest.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
And they sometime bound together without disquiet, have not heard the voice of the oppressor.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
The small and great are there, and the servant is free from his master.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Why is light given to him that is in misery, and life to them that are in bitterness of soul?
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
That look for death, and it cometh not, as they that dig for a treasure:
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
And they rejoice exceedingly when they have found the grave.
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
To a man whose way is hidden, and God hath surrounded him with darkness?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Before I eat I sigh: and as overflowing waters, so is my roaring:
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
For the fear which I feared hath come upon me: and that which I was afraid of, hath befallen me.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Have I not dissembled? have I not kept silence? have I not been quiet? and indignation is come upon me.
