Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
After this, Job opened his mouth and cursed his day.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
And Job answered and said,
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Let the day perish in which I was born, and the night that said, There is a man child conceived.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
That day — let it be darkness, let not God care for it from above, neither let light shine upon it:
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Let darkness and the shadow of death claim it; let clouds dwell upon it; let darkeners of the day terrify it.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
That night — let gloom seize upon it; let it not rejoice among the days of the year; let it not come into the number of the months.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Behold, let that night be barren; let no joyful sound come therein;
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Let them curse it that curse the day, who are ready to rouse Leviathan;
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Let the stars of its twilight be dark; let it wait for light, and have none, neither let it see the eyelids of the dawn:
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Because it shut not up the doors of the womb that bore me, and hid not trouble from mine eyes.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Wherefore did I not die from the womb, — come forth from the belly and expire?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Why did the knees meet me? and wherefore the breasts, that I should suck?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
For now should I have lain down and been quiet; I should have slept: then had I been at rest,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
With kings and counsellors of the earth, who build desolate places for themselves,
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Or with princes who had gold, who filled their houses with silver;
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Or as a hidden untimely birth I had not been; as infants that have not seen the light.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
There the wicked cease from troubling; and there the wearied are at rest.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
The prisoners together are at ease; they hear not the voice of the taskmaster.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
The small and great are there, and the bondman freed from his master.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Wherefore is light given to him that is in trouble, and life to those bitter of soul,
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
Who long for death, and it [cometh] not, and dig for it more than for hidden treasures;
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
Who rejoice even exultingly and are glad when they find the grave? —
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
To the man whose way is hidden, and whom God hath hedged in?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
For my sighing cometh before my bread, and my groanings are poured out like the waters.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
For I feared a fear, and it hath come upon me, and that which I dreaded hath come to me.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
I was not in safety, neither had I quietness, neither was I at rest, and trouble came.
