Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
After this opened Job his mouth, and cursed his day.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
And Job answered and said:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Let the day perish wherein I was born, And the night which said, There is a man-child conceived.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Let that day be darkness; Let not God from above seek for it, Neither let the light shine upon it.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Let darkness and the shadow of death claim it for their own; Let a cloud dwell upon it; Let all that maketh black the day terrify it.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
As for that night, let thick darkness seize upon it: Let it not rejoice among the days of the year; Let it not come into the number of the months.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Lo, let that night be barren; Let no joyful voice come therein.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Let them curse it that curse the day, Who are ready to rouse up leviathan.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Let the stars of the twilight thereof be dark: Let it look for light, but have none; Neither let it behold the eyelids of the morning:
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Because it shut not up the doors of my [mother’s] womb, Nor hid trouble from mine eyes.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Why died I not from the womb? Why did I not give up the ghost when my mother bare me?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Why did the knees receive me? Or why the breasts, that I should suck?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
For now should I have lain down and been quiet; I should have slept; then had I been at rest,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
With kings and counsellors of the earth, Who built up waste places for themselves;
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Or with princes that had gold, Who filled their houses with silver:
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Or as a hidden untimely birth I had not been, As infants that never saw light.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
There the wicked cease from troubling; And there the weary are at rest.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
There the prisoners are at ease together; They hear not the voice of the taskmaster.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
The small and the great are there: And the servant is free from his master.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Wherefore is light given to him that is in misery, And life unto the bitter in soul;
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
Who long for death, but it cometh not, And dig for it more than for hid treasures;
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
Who rejoice exceedingly, And are glad, when they can find the grave?
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
[Why is light given] to a man whose way is hid, And whom God hath hedged in?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
For my sighing cometh before I eat, And my groanings are poured out like water.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
For the thing which I fear cometh upon me, And that which I am afraid of cometh unto me.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
I am not at ease, neither am I quiet, neither have I rest; But trouble cometh.
