Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
After this Job opened his mouth, and cursed the day of his birth.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
Job answered:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
“Let the day perish in which I was born, the night which said, ‘There is a boy conceived.’
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Let that day be darkness. Do not let God from above seek for it, neither let the light shine on it.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Let darkness and the shadow of death claim it for their own. Let a cloud dwell on it. Let all that makes the day black terrify it.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
As for that night, let thick darkness seize on it. Let it not rejoice among the days of the year. Let it not come into the number of the months.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Behold, let that night be barren. Let no joyful voice come therein.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Let them curse it who curse the day, who are ready to rouse up leviathan.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Let the stars of its twilight be dark. Let it look for light, but have none, neither let it see the eyelids of the morning,
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
because it did not shut up the doors of my mother’s womb, nor did it hide trouble from my eyes.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
“Why did not I die from the womb? Why did not I give up the spirit when my mother bore me?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Why did the knees receive me? Or why the breast, that I should nurse?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
For now I should have lain down and been quiet. I should have slept, then I would have been at rest,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
with kings and counselors of the earth, who built up waste places for themselves;
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
or with princes who had gold, who filled their houses with silver;
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
or as a hidden untimely birth I had not been, as infants who never saw light.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
There the wicked cease from troubling. There the weary are at rest.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
There the prisoners are at ease together. They do not hear the voice of the taskmaster.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
The small and the great are there. The servant is free from his master.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
“Why is light given to him who is in misery, life to the bitter in soul,
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
who long for death, but it does not come; and dig for it more than for hidden treasures,
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
who rejoice exceedingly, and are glad, when they can find the grave?
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
Why is light given to a man whose way is hidden, whom God has hedged in?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
For my sighing comes before I eat. My groanings are poured out like water.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
For the thing which I fear comes on me, that which I am afraid of comes to me.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
I am not at ease, neither am I quiet, neither do I have rest; but trouble comes.”
