Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
After this Job opened his mouth, and cursed his day.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
And Job answered and said,
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Let the day perish in which I was born, and the night which said, There is a man-child conceived.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Let that day be darkness. Let not God from above seek for it, nor let the light shine upon it.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Let darkness and the shadow of death claim it for their own. Let a cloud dwell upon it. Let blackness come upon it.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
As for that night, let thick darkness seize upon it. Let it not rejoice among the days of the year. Let it not come into the number of the months.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Lo, let that night be barren. Let no joyful voice come in it.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Let them curse it who curse the day, who are ready to rouse up leviathan.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Let the stars of the twilight of it be dark. Let it look for light, but have none, nor let it behold the eyelids of the morning.
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Because it did not shut up the doors of my mother's womb, nor hide trouble from my eyes.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Why did I not die from the womb? Why did I not give up the spirit when my mother bore me?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Why did the knees receive me? Or why the breast, that I should suck?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
For now I should have lain down and been quiet. I should have slept. Then I would have been at rest
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
with kings and counselors of the earth, who built waste places for themselves,
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
or with rulers who had gold, who filled their houses with silver.
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Or I should have been as a hidden untimely birth, as infants that never saw light.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
There the wicked cease from troubling, and there the weary are at rest.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
There the prisoners are at ease together. They do not hear the voice of the taskmaster.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
The small and the great are there. And the servant is free from his master.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Why is light given to him who is in misery, and life to the bitter in soul,
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
who long for death, but it comes not, and dig for it more than for hid treasures,
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
who rejoice exceedingly, and are glad when they can find the grave?
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
Why is light given to a man whose way is hid, and whom God has hedged in?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
For my sighing comes before I eat, and my groanings are poured out like water.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
For the thing which I fear comes upon me, and that which I am afraid of comes to me.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
I am not at ease, nor am I quiet, neither have I rest, but trouble comes.
