Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
此後約伯開口詛咒自己的生日。
2 Nebo mluvě Job, řekl:
約伯開始說：
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
願我誕生的那日消逝，願報告「懷了男胎」的那夜滅亡。
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
願那日成為黑暗，願天主從上面不再尋覓它，再沒有光燭照它。
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
願黑暗和陰影玷污它，濃雲遮蓋它，白晝失光的晦暗驚嚇它。
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
願那夜常為黑暗所制，不讓它列入年歲中，不讓它算在月分裏。
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
願那夜孤寂煢獨，毫無歡呼之聲。
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
願那詛咒白日者，有術召喚海怪者，前來詛咒那夜。
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
願晨星昏暗，期待光明而光明不至，也不見晨光熹微，
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
因為它沒有關閉我母胎之門，遮住我眼前的愁苦。
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
我為何一出母胎沒有立即死去﹖為何我一離母腹沒有斷氣﹖
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
為何兩膝接住我﹖為何兩乳哺養我﹖
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
不然現今我早已臥下安睡了，早已永眠獲得安息了，
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
與那些為自己建陵墓的國王和百官，
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
與那些金銀滿堂的王侯同眠；
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
或者像隱沒的流產兒，像未見光明的嬰孩；
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
在那裏惡人停止作亂，在那裏勞悴者得享安寧；
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
囚徒相安無事，再不聞督工的呼叱聲，
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
在那裏大小平等，奴隸脫離主人。
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
為何賜不幸者以光明，賜心中憂苦者以生命﹖
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
這些人渴望死，而死不至；尋求死亡勝於寶藏，
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
見到墳墓，感覺歡樂，且喜樂達於極點!
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
人的道路，既如此渺茫，天主為何賜給他生命，又把他包圍﹖
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
歎習成了我的食物，不停哀嘆有如流水。
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
我所畏懼的，偏偏臨於我身；我所害怕的，卻迎面而來。
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
我沒有安寧，也沒有平靜，得不到休息，而只有煩惱。
