Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
Hiob toaa so sɛ,
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
“Mafe abosome a atwam no, nna a Onyankopɔn hwɛɛ me soɔ no,
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
ɛberɛ a ne kanea hyerɛn mʼatifi na mede ne kanea menantee esum mu no!
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
Ao, ɛnna a mesii soɔ no, ɛberɛ a Onyankopɔn adamfofa a emu yɛ den hyiraa me fie,
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
ɛberɛ a na Otumfoɔ da so ka me ho na me mma atwa me ho ahyia,
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
ɛberɛ a na nufosuo mu sradeɛ afɔ mʼakwan na abotan hwiee ngo sɛ nsuo maa me.
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
“Ɛberɛ a na mekɔ kuropɔn ɛpono ano mekɔtena mʼadwa so wɔ ɔmanfoɔ adwaberem,
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
mmeranteɛ hunu me a, wɔgyina nkyɛn na mpanimfoɔ sɔre gyina hɔ;
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
atitire gyae kasa na wɔde wɔn nsa kata wɔn ano;
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
mmapɔmma tɛm dinn, na wɔn tɛkrɛma ka wɔn dodom.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
Wɔn a wɔte me nka nyinaa ka me ho asɛmpa, na wɔn a wɔhunu me nyinaa kamfo me,
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
ɛfiri sɛ, meboaa ahiafoɔ a wɔsu pɛɛ mmoa, ne nwisiaa a wɔnni aboafoɔ.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
Onipa a na ɔrewuo no hyiraa me; na memaa akunafoɔ ani gyee wɔn akoma mu.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Mede tenenee firaa sɛ mʼaduradeɛ; atɛntenenee yɛɛ me nkatasoɔ ne mʼabotire.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
Meyɛɛ aniwa maa anifirafoɔ, ne ɛnan maa abubuafoɔ.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
Meyɛɛ ahiafoɔ agya; na mekaa ahɔhoɔ asɛm maa wɔn.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
Mebubuu amumuyɛfoɔ se na mehwim wɔn a wɔdi wɔn nya no firii wɔn anom.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
“Medwenee sɛ, ‘Mɛwu wɔ mʼankasa me fie mu, na me nna adɔɔso sɛ anwea.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
Me nhini bɛduru nsuo ano, na obosuo agugu me mman so anadwo mu nyinaa.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Mʼanimuonyam bɛkɔ so ayɛ frɔmm wɔ me so, na mʼahoɔden ayɛ foforɔ.’
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
“Nnipa hwehwɛɛ sɛ wɔtie me, wɔyɛɛ dinn, twɛnee mʼafotuo.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
Sɛ mekasa wie a wɔnnkasa bio, ɛfiri sɛ me nsɛm tɔɔ wɔn asom yie.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
Wɔtwɛnee me sɛdeɛ wɔtwɛne osutɔ, na wɔmenee me nsɛm sɛ osutɔ berɛ nsuo.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
Wɔn abasa mu buiɛ no, mesere kyerɛɛ wɔn; mʼanimteɛ som bo ma wɔn.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
Mebɔɔ ɛkwan maa wɔn na metenaa ase sɛ wɔn ɔhene; metenaa ase sɛ ɔhene a ɔwɔ nʼakodɔm mu; meyɛɛ sɛ obi a ɔkyekyere agyaadwotwafoɔ werɛ.
