Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Siguió Job explicando y dijo:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

“¡Ojalá volviera a ser como en los meses pasados, como en los días en que Dios me protegía,

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

cuando su luz brillaba sobre mi cabeza, y su luz me guiaba en las tinieblas!

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

¿Cuál era en la madurez de mi vida, cuando era amigo de Dios y Este guardaba mi morada;

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

cuando el Todopoderoso estaba conmigo, y me rodeaban mis hijos;

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

cuando lavaba mis pies con leche, y de la roca me brotaban ríos de aceite.

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

(En aquel tiempo) cuando yo salía a la puerta de la ciudad, y en la plaza establecía mi asiento,

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

los jóvenes al verme se retiraban, y los ancianos se levantaban, y se mantenían en pie.

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Los príncipes contenían la palabra, y ponían su mano sobre la boca.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

Se callaba la voz de los magnates y su lengua se pegaba a su paladar.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

El que me escuchaba, me llamaba dichoso, y el ojo que me veía, daba señas en favor mío.

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Yo libraba al pobre que pedía auxilio, y al huérfano que no tenía sostén.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

Sobre mí venía la bendición del que hubiera perecido, y yo alegraba el corazón de la viuda.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Me revestía de justicia, y esta me revestía a mí, mi equidad me servía de manto y tiara.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Era yo ojo para el ciego, y pie para el cojo,

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

padre de los pobres, que examinaba con diligencia aun la causa del desconocido.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Quebraba los colmillos del malvado, y de sus dientes arrancaba la presa.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Por lo cual me decía: «Moriré en mi nido, y mis días serán tan numerosos como la arena;

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

mi raíz se extenderá hacia las aguas, y el rocío pasará la noche en mis hojas.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Será siempre nueva en mí la gloria mía, y mi arco se renovará en mi mano.»

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

A mí me escuchaban sin perder la paciencia, aguardando silenciosamente mi consejo.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Después de hablar ya no respondía nadie, porque (cual rocío) caían sobre ellos mis palabras.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Me esperaban como se espera la lluvia, abrían su boca como a la lluvia tardía.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Si les sonreía estaban admirados, y se alegraban de esa luz de mi rostro.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Yo decidía su conducta y me sentaba a la cabecera, habitaba como un rey entre sus tropas, cual consolador un medio de los afligidos.”