Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Job retomou a sua parábola, e disse,

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

“Oh, que eu era como nos meses de antigüidade, como nos dias em que Deus cuidava de mim;

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

quando sua lâmpada brilhou em minha cabeça, e por sua luz eu caminhei através da escuridão,

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

como eu estava no meu auge, quando a amizade de Deus estava em minha tenda,

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

when o Todo-Poderoso ainda estava comigo, e meus filhos estavam ao meu redor,

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

when meus passos foram lavados com manteiga, e as rochas despejaram correntes de óleo para mim,

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

quando eu saí para o portão da cidade, quando preparei meu assento na rua.

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Os jovens me viram e se esconderam. Os idosos se levantaram e se levantaram.

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Os príncipes se abstiveram de falar, e colocaram sua mão na boca.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

A voz dos nobres foi abafada, e sua língua grudada no céu da boca.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Pois quando o ouvido me ouviu, então ele me abençoou, e quando o olho me viu, ele me elogiou,

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

porque eu entreguei os pobres que choraram, e também os órfãos de pai, que não tinham ninguém que o ajudasse,

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

a bênção daquele que estava pronto para perecer veio sobre mim, e eu fiz com que o coração da viúva cantasse de alegria.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

I me vestiu de retidão, e me vestiu. Minha justiça era como um manto e um diadema.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Eu estava de olho nos cegos, e pés para o coxo.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Eu era um pai para os necessitados. Pesquisei a causa dele que eu não conhecia.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Eu quebrei as mandíbulas dos injustos e arrancou a presa de seus dentes.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Então eu disse: 'Eu vou morrer em minha própria casa', Vou contar meus dias como a areia.

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Minha raiz está espalhada pelas águas. O orvalho fica a noite toda na minha filial.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Minha glória está fresca em mim. Meu arco está renovado em minha mão”.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

“Os homens me escutaram, esperaram, e mantive silêncio para meu conselho.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Depois das minhas palavras, eles não voltaram a falar. Meu discurso caiu sobre eles.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Eles esperaram por mim como pela chuva. Suas bocas bebiam como com a chuva da primavera.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Eu sorria para eles quando eles não tinham confiança. Eles não rejeitaram a luz do meu rosto.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Eu escolhi seu caminho, e sentei-me como chefe. Eu vivi como um rei no exército, como alguém que conforta as carpideiras.