Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

E Jó continuou a falar seu discurso, dizendo:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

Ah quem me dera que fosse como nos meses passados! Como nos dias em que Deus me guardava!

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

Quando ele fazia brilhar sua lâmpada sobre minha cabeça, e eu com sua luz caminhava pelas trevas,

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

Como era nos dias de minha juventude, quando a amizade de Deus estava sobre minha tenda;

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

Quando o Todo-Poderoso ainda estava comigo, meus filhos ao redor de mim;

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

Quando eu lavava meus passos com manteiga, e da rocha me corriam ribeiros de azeite!

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

Quando eu saía para a porta da cidade, [e] na praça preparava minha cadeira,

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Os rapazes me viam, e abriam caminho; e os idosos se levantavam, e ficavam em pé;

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Os príncipes se detinham de falar, e punham a mão sobre a sua boca;

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

A voz dos líderes se calava, e suas línguas se apegavam a céu da boca;

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

O ouvido que me ouvia me considerava bem-aventurado, e o olho que me via dava bom testemunho de mim.

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Porque eu livrava ao pobre que clamava, e ao órfão que não tinha quem o ajudasse.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

A bênção do que estava a ponto de morrer vinha sobre mim; e eu fazia o coração da viúva ter grande alegria.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Vestia-me de justiça, e ela me envolvia; e meu juízo era como um manto e um turbante.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Eu era olhos para o cego, e pés para o manco.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Aos necessitados eu era pai; e a causa que eu não sabia, investigava com empenho.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

E quebrava os queixos do perverso, e de seus dentes tirava a presa.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

E eu dizia: Em meu ninho expirarei, e multiplicarei [meus] dias como areia.

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Minha raiz se estendia junto às águas, e o orvalho ficava de noite em meus ramos.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Minha honra se renovava em mim, e meu arco se revigorava em minha mão.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Ouviam-me, e esperavam; e se calavam ao meu conselho.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Depois de minha palavra nada replicavam, e minhas razões gotejavam sobre eles.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Pois esperavam por mim como pela chuva, e abriam sua boca como para a chuva tardia.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Se eu me ria com eles, não acreditavam; e não desfaziam a luz de meu rosto.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Eu escolhia o caminho para eles, e me sentava à cabeceira; e habitava como rei entre as tropas, como o consolador dos que choram.