Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Tinoi’Iobe i lañona’ey, ami’ty hoe:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

Ee t’ie nanahake o volañeo, naho o andro narovan’ Añahare ahikoo;

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

ie niiloilo ambone’ lohako eo ty failo’e, naho i hazavà’ey ty nirangako añ’ieñe ao;

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

ie tañ’andro naha añoñ’ay ahy, vaho tambone’ kibohoko eo ty firañetan’ Añahare;

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

ie mbe tamako t’i El-Sadai, naho niarikoboñ’ ahy o keleiakoo;

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

ie nisasan-kendron-dronono o liakoo, vaho nadoandoa’ o vatoo amako ty menake!

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

Ie niakatse mb’an-dalambein-drova mb’eo iraho, ie rinambeko antameañe eo i fitobohakoy.

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Nisitak’ ahiko o ajalahio te zoeñe, songa niongake ty bey vaho nijohañe;

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Nitroatse ami’ty fivesoveso’e o roandriañeo vaho nitàm-palie.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

Nianjiñe ty fiarañanaña’ o roandriañeo, le nipitek’ an-dañilañy o famele’eo.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Ie jinanjin-dravembia, le natao’e haha iraho, ie niisam-pihaino, le nitalily ahy;

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

amy te rinombako ty rarake nikai-drombake, i bode-rae tsy amam-pañimbay.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

Nivotrak’ amako ty tata’ i nipetrokey, vaho nampisaboeko an-kaehake ty arofo’ o vantotseo.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Niombeako ty havantañañe, le nisalora’e; nanahake ty sabaka reke-tsarimbo ty havañonako.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Ni-fihaino ami’ty fey iraho, naho fandia amo kepekeo.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Ni-rae’ o poie’eo, vaho nitsikaraheko ty nipaia’ i alik’amakoy.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Pinekako ty famotsi’ o tsereheñeo naho tinavako amo nife’eo i nitsindrohe’ey.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Le hoe ty fitsakoreako, t’ie hikenkañe añ’akibako ao, naho hampimiràko amo faseñeo ty androko;

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

mitsiriaria mb’an-drano o vahakoo vaho mialeñe amo tsampakoo ty zono.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Vao amako nainai’e ty engeko, vaoeñe an-tañako ao ty faleko.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Nijanjiñe naho nandiñe ahy ondatio, nianjiñe t’ie namereako.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Ie nilañon-draho, tsy nisaontsy iereo, nitsopatsopak’ am’iereo o entakoo.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Hoe orañe ty nandiñisa’ iareo ahiko; ie nipaña-palie hoe aman’ oram-panjaka.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Nisomilahako t’ie tsy niantoke; le tsy nazè’ iereo ty filoeloean-tareheko.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Jinoboko ty lala hombà’ iareo vaho nitoboke hoe talè, nimoneñe hoe mpanjaka ami’ty borizà’e, manahake ty mpañohòm-pandala.