Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
addidit quoque Iob adsumens parabolam suam et dixit
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
quis mihi tribuat ut sim iuxta menses pristinos secundum dies quibus Deus custodiebat me
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
quando splendebat lucerna eius super caput meum et ad lumen eius ambulabam in tenebris
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
sicut fui in diebus adulescentiae meae quando secreto Deus erat in tabernaculo meo
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
quando erat Omnipotens mecum et in circuitu meo pueri mei
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
quando lavabam pedes meos butyro et petra fundebat mihi rivos olei
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
quando procedebam ad portam civitatis et in platea parabant cathedram mihi
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
videbant me iuvenes et abscondebantur et senes adsurgentes stabant
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
principes cessabant loqui et digitum superponebant ori suo
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
vocem suam cohibebant duces et lingua eorum gutturi suo adherebat
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
auris audiens beatificabat me et oculus videns testimonium reddebat mihi
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
quod liberassem pauperem vociferantem et pupillum cui non esset adiutor
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
benedictio perituri super me veniebat et cor viduae consolatus sum
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
iustitia indutus sum et vestivit me sicut vestimento et diademate iudicio meo
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
oculus fui caeco et pes claudo
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
pater eram pauperum et causam quam nesciebam diligentissime investigabam
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
conterebam molas iniqui et de dentibus illius auferebam praedam
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
dicebamque in nidulo meo moriar et sicut palma multiplicabo dies
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
radix mea aperta est secus aquas et ros morabitur in messione mea
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
gloria mea semper innovabitur et arcus meus in manu mea instaurabitur
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
qui me audiebant expectabant sententiam et intenti tacebant ad consilium meum
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
verbis meis addere nihil audebant et super illos stillabat eloquium meum
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
expectabant me sicut pluviam et os suum aperiebant quasi ad imbrem serotinum
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
si quando ridebam ad eos non credebant et lux vultus mei non cadebat in terram
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
si voluissem ire ad eos sedebam primus cumque sederem quasi rex circumstante exercitu eram tamen maerentium consolator
