Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

욥이 또 비사를 들어 가로되

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

내가 이전 달과 하나님이 나를 보호하시던 날에 지내던것 같이 되었으면

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

그 때는 그의 등불이 내 머리에 비취었고 내가 그 광명을 힘입어 흑암에 행하였었느니라

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

나의 강장하던 날과 같이 지내었으면 그 때는 하나님의 우정이 내 장막 위에 있었으며

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

그 때는 전능자가 오히려 나와 함께 계셨으며 나의 자녀들이 나를 둘러 있었으며

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

뻐터가 내 발자취를 씻기며 반석이 나를 위하여 기름 시내를 흘러 내었으며

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

그 때는 내가 나가서 성문에 이르기도 하며 내 자리를 거리에 베풀기도 하였었느니라

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

나를 보고 소년들은 숨으며 노인들은 일어나서 서며

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

방백들은 말을 참고 손으로 입을 가리우며

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

귀인들은 소리를 금하니 그 혀가 입 천장에 붙었었느니라

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

귀가 들은즉 나를 위하여 축복하고 눈이 본즉 나를 위하여 증거 하였었나니

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

이는 내가 부르짖는 빈민과 도와줄 자 없는 고아를 건졌음이라

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

망하게 된 자도 나를 위하여 복을 빌었으며 과부의 마음이 나로 인하여 기뻐 노래하였었느니라

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

내가 의로 옷을 삼아 입었으며 나의 공의는 도포와 면류관 같았었느니라

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

나는 소경의 눈도 되고 절뚝발이의 발도 되고

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

빈궁한 자의 아비도 되며 생소한 자의 일을 사실하여 주었으며

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

불의한 자의 어금니를 꺽고 그 잇사이에서 겁탈한 물건을 빼어 내었었느니라

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

내가 스스로 말하기를 나는 내 보금자리에서 선종하리라 나의 날은 모래 같이 많을 것이라

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

내 뿌리는 물로 뻗어나가고 내 가지는 밤이 맞도록 이슬에 젖으 며

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

내 영광은 내게 새로와지고 내 활은 내 손에서 날로 강하여지느니라 하였었노라

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

무리는 내 말을 들으며 나의 가르치기를 잠잠히 기다리다가

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

내가 말한 후에 그들이 말을 내지 못하였었나니 나의 말이 그들에게 이슬같이 됨이니라

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

그들이 나 바라기를 비 같이 하였으며 입을 벌리기를 늦은 비 기다리듯 하였으므로

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

그들이 의지 없을 때에 내가 함소하여 동정하면 그들이 나의 얼굴 빛을 무색하게 아니하였었느니라

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

내가 그들의 길을 택하고 으뜸으로 앉았었나니 왕이 군중에 거함도 같았고 애곡하는 자를 위로하는 사람도 같았었느니라