Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

ヨブまた語をつぎて曰く

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

嗚呼過にし年月のごとくならまほし 神の我を護りたまへる日のごとくならまほし

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

かの時には彼の燈火わが首の上に輝やき彼の光明によりて我黑暗を歩めり

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

わが壯なりし日のごとくならまほし 彼時には神の恩惠わが幕屋の上にありき

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

かの時には全能者なほ我とともに在し わが子女われの周圍にありき

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

乳ながれてわが足跡を洗ひ 我が傍なる磐油を灌ぎいだせり

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

かの時には我いでて邑の門に上りゆき わが座を街衢に設けたり

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

少き者は我を見て隱れ 老たる者は起あがりて立ち

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

牧伯たる者も言談ずしてその口に手を當て

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

貴き者も聲ををさめてその舌を上顎に貼たりき

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

我事を耳に聞る者は我を幸福なりと呼び 我を目に見たる者はわがために證據をなしぬ

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

是は我助力を求むる貧しき者を拯ひ 孤子および助くる人なき者を拯ひたればなり

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

亡びんとせし者われを祝せり 我また寡婦の心をして喜び歌はしめたり

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

われ正義を衣また正義の衣る所となれり 我が公義は袍のごとく冠冕のごとし

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

われは盲目の目となり跛者の足となり

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

貧き者の父となり知ざる者の訴訟の由を究め

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

惡き者の牙を折り その齒の間より獲物を取いだせり

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

我すなはち言けらく 我はわが巣に死ん 我が日は砂の如く多からん

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

わが根は水の邊に蔓り 露わが枝に終夜おかん

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

わが榮光はわが身に新なるべくわが弓はわが手に何時も強からんと

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

人々われに聽き默して我が敎を俟ち

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

わが言し後は彼等言を出さず 我説ところは彼等に甘露のごとく

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

かれらは我を望み待つこと雨のごとく 口を開きて仰ぐこと春の雨のごとくなりき

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

われ彼等にむかひて笑ふとも彼等は敢て眞實とおもはず我面の光を彼等は除くことをせざりき

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

われは彼等のために道を擇び その首として座を占め 軍中の王のごとくして居り また哀哭者を慰さむる人のごとくなりき